KOMENTÁŘ: Praha se zbavila Hitlera. Není to málo?

Na začátku listopadu si na Twitteru veřejně postěžoval německý velvyslanec v Česku Christoph Israng. Důvodem byla maska Adolfa Hitlera ve výloze jednoho z obchodů se suvenýry v centru Prahy. „Češi za nacistického režimu tolik trpěli. Proč se teď v centru Prahy prodává takový odpad?”

????????Češi za nacistického režimu tolik trpěli. Proč se teď v centru Prahy prodává takový odpad?????????Die Tschechen haben so unter den Nationalsozialisten gelitten. Warum wird solcher Schund mitten in Prag verkauft? pic.twitter.com/30cED6aLyI

— Christoph Israng (@velvyslanec_SRN) November 1, 2019

Otázka to byla zcela oprávněná a vedení městské části Praha 1 se ukázalo v pozitivním světle - rozhodnutím ukončilo obchodu se suvenýry nájemní smlouvu. Praha 1 bez Hitlera ve výlohách. Proč taky? Češi přeci „za nacistického režimu tolik trpěli..”

Paradoxem je, že se už dávno předtím, než objevil německý velvyslanec masku Hitlera ve výkladní skříni, stalo běžnou záležitostí potkávat v centru Prahy turisty zachumlané v kožešinových beranicích, v jejichž čele svítí rudozlatý odznak srpu a kladiva. 

Značná část turistů přijíždějících do české metropole přitom stále žije v domnění existence Československého státu. Zlobit se na ně nemůžeme. Proč taky? Možnost představit návštěvníkům krásy naší země, rozmanitost naší kultury a historii ve všech jejích radostných i neradostných etapách máme ve vlastních rukou. Je tedy jen na nás, jaký dojem si z Česka odvezou.

Nabízí se tedy otázka: chceme-li být ve světě vnímáni jako svobodná země, opravdu je v našem zájmu, aby si každý rok tisíce lidí odvážely ve vzpomínce na návštěvu krásné Prahy symbol Sovětského svazu? Symbol, který naprosto utvrzuje stále aktuální myšlenkový konstrukt Česka (čti socialistického Československa) jako pouhou západní hranici východního bloku? 

Nikdo přitom neupírá vliv Ruska, potažmo Sovětského svazu na chod českých dějin. A to ať už z pozitivního, tak negativního hlediska.

Sovětská Rudá armáda zásadním způsobem přispěla k vyhnání nacistů z tehdejšího Protektorátu. To je prostý a nezpochybnitelný fakt.

Stejně tak je však nezpochybnitelným faktem, že ona stejná mocnost dvacet tři let později obsadila svou armádou (a ostatními vojsky Varšavské smlouvy) suverénní stát pod záminkou „bratrské výpomoci”. Že nešlo o výpomoc (a už vůbec ne čímkoliv bratrskou), ale o bohapustou invazi, je dalším, opět nezpochybnitelným faktem. Tedy alespoň v očích našich, v ruských nikoliv.

Stačí letmý pohled na veřejná vyjádření vrcholných politiků v ruských médiích: Dubček prosil o vojenskou intervenci. Vpád vojsk Varšavské smlouvy zabránil vojenskému převratu. Čechům měl Stalin zavřít huby armádou na sto let.

Rétorika Kremlu se od dob minulého režimu nezměnila. Objektivní historická paměť ruského národa neexistuje. Nikdy neexistovala. Výklad ruské historie vždy nekompromisně určovali ti, kteří drželi otěže moci. Polemika je nepřístupná. Pokud polemizujete, jste agent nebo nemocný člověk. 

Budiž. Rusko potřebuje svou pevnou ruku. Za jeho hranicemi však nemá co dělat, stejně jako jednostranný direktivní výklad historie.

Sebevědomý stát si nesmí cizí mocností nechat vykládat své vlastní dějiny. A pokud v tom selhávají jeho nejvyšší představitelé, je chvályhodné, že se všemi dostupnými prostředky brání alespoň reprezentanti obecních samospráv, kterých se ohnutý výklad dějin týká. 

Pražské městské části udělaly v posledních týdnech přes tuto jednostrannou, demagogickou ruskou linku tlustou červenou čáru. A ačkoliv s jejich počínáním nemusí každý občan souhlasit, už jen možnost veřejného nesouhlasu a hlasité polemiky je důkazem svobody. 

Současná pražská koalice zároveň vyhlašuje dlouhodobé křížové tažení proti turistickým pastem, nesmyslným kýčům hyzdícím historická prostranství, rádoby umělcům v ulicích i atrapám historických aut. 

Centrum hlavního města je i přesto stále prodejním velkoskladem bezcenných cetek a rádoby autentických suvenýrů. Navíc často se symbolikou srpu a kladiva.

Na jednu stranu tleskám rozhodnutí pražské městské části zatočit s ohyzdnostmi, jakými jsou masky Adolfa Hitlera, druhým dechem je však (při pohledu na výkladní skříně plné symbolů Sovětského svazu) nutno se zeptat: a není to málo? 

Koněv možná opustí Bubeneč. Symbol teroru, který reprezentoval, však stále plní pražské ulice a v podobě chlupaté vzpomínky na návštěvu stověžatého města cestuje dál za hranice šířit informaci, že Česko je nejspíš stále ještě rudé.