čtvrtek 2. prosince 2021 Blanka

Mladí manželé z Prahy založili projekt Fotíme Šumavu, teď vytvořili i Šumavské deníky

Milují Šumavu, pocházejí ze Šumavy a i když v současné době žijí a pracují v Praze, jak je to jen možné, vyrážejí na Šumavu s foťáky v ruce objevovat a zaznamenávat ta nejkrásnější místa. Radost ze svých cest i své fotografické úlovky si ale rozhodně nenechávají pro sebe. Před čtyřmi lety založili Martin a Anna Kalných na Facebooku a Instagramu dnes již velmi úspěšnou a populární skupinu Fotíme Šumavu. Tam přispívá fotografiemi ze Šumavy nejen zmíněná dvojice, ale i stovky dalších fotografů. A nezůstává jen u fotografií, pro své příznivce připravují mladí manželé mnohé zajímavé projekty. Tím aktuálním je například Šumavský deník nebo Šumavská bojovka.

Projekt Fotíme Šumavu odstartoval v listopadu 2017, kdy se prý Martin Kalný tak trošku nudil, protože se chystal jít na operaci kolene. „Měli jsme toho už hodně procestováno a měli jsme hodně fotek ze Šumavy. A také jsem si říkal, že nejsme na sociálních sítích určitě jediní, kdo má takovou zálibu. Řekli jsme si, že by mohlo vzniknout něco, co by spojovalo lidi se stejným zaměřením a vytvořit komunitu fotografů. Lidi to začalo bavit, postupně začala skákat čísla, založil se Instagram. A začaly přicházet nové nápady a nové projekty,“ vzpomíná na začátky fungování skupiny Martin Kalný.

Teď po čtyřech letech dospěli manželé k tomu, že je potřeba na Šumavě trošku nahradit současné staré vrcholové knihy. „Asi před třemi měsíci jsme byli na Velkém Babylonu, odkud je krásný výhled na začátek Šumavy, na Antýgl na Kvildsko. Seděli jsme tam, odpočívali a ve větru tam poletovala taková roztrhaná igelitka. Tak jsme zkoumali, co tam asi je. Jestli to nemáme vyhodit. Uvnitř byl právě jeden z těch starých bloků. A tam padla ta prvotní myšlenka, že bychom je chtěli nahradit a udělat to formou trošku více ekologičtější. Máme šikovného kamaráda Tomáše, který je truhlář, tak jsme ho hned poptali a zapojili. Má rád Šumavu, pochází odtud také,“ uvedla Anna Kalná.

Vznikla tak krásná dřevěná schránka, uvnitř které je blok. „Pojmenovali jsme ten projekt „Šumavský deník.“ O originální gravírování se postarali studenti horažďovické střední školy, za což jim také patří velký dík. Teď je na nás, na kamarádech a všech pomocných silách, abychom Šumavské deníky co nejdříve roznosili na deset vybraných míst. Zatím všechna místa ještě nemáme úplně doladěná. Mělo by to být převážně na Šumavě, tři kousky necháme v Pošumaví. Měly by být na místech, která jsou svým způsobem krytá. Případně jsou tam nějaké schránky, kam se dá deník vložit a uchránit před deštěm a před možnými nenechavci,“ říká Martin.

Zatím se podařilo rozmístit tři Šumavské deníky, jeden je na vyhlídce na Svatoboru nad Sušicí, odkud startují ke svým letům paraglidisté. Mnozí lidé ze Sušice tam ráno s oblibou běhají, místo je hojně turisticky navštěvované. Autoři projektu věří tomu, že deník se tam velmi rychle zaplní. Druhé místo, na které se uložil deník se nachází na vyhlídce na hrad Rabí. „O té si myslíme, že je turisticky zatím docela nedotčená. Je to památka na bývalý kostel, zřícenina kaple Všech svatých u Rabí, kousek od špičky lomu, odkud se všichni chodí dívat na známé jezírko. Třetí místo je Klostermannova vyhlídka na Srní, což je zároveň místo, kde je i jedna z našich dřevěných laviček, na jejímž vzniku se podílel i náš projekt Fotíme Šumavu,“ informoval Martin Kalný.

Další místa pro umístění Šumavských deníků se plánují. Už teď je ale jasné, že další kniha bude v altánku u rozhledny na Sedle u Albrechtic. „Je to jedno z míst, které je dostupné ze tří stran. Hrajeme si také s myšlenkou, jestli nedat jeden deník na vrcholek hory Ostrý, ale přeci jen je to v Německu. Tak ještě nevíme... Naším cílem je, abychom před zimou všechna ta místa proběhli, deníky si zazimovali a vytáhli z nich ty nejzajímavější příběhy. Ty potom hodíme do nějakého pdf, prostě do elektronické podoby, aby to bylo dostupné pro lidi na Facebooku i na Instagramu, až to zveřejníme. Aby si to mohl přečíst i někdo, kdo už dnes nemá věk a možnosti se na tu Šumavu dostat. A prostřednictvím takového článku se tam dostane a zavzpomíná,“ říká Martin.

Co přesně by měli lidé do Šumavských deníků psát? Autoři projektu se shodují v tom, že to je naprosto otevřená záležitost. Turisté třeba mohou napsat, že na místě prožili krásný západ slunce, nebo naopak jeho východ. Nebo že je tam třeba poštípali komáři. „Je to o zážitcích, může tam být vtip. Covid nám teď ukázal, že je fajn se věnovat více té turistice a poznávat různá nová místa. Věříme, že deníky budou brzy plné,“ těší se Anna Kalná.  

Objevte méně turisticky navštěvovaná místa

Oba autory projektu Fotíme Šumavu v poslední době trápí někteří neukáznění návštěvníci Šumavy, kteří tam přijížděli během uplynulého covidového období. „Asi na jednu stranu chápu, že se do přírody dostali i takzvaní „turisté.“ Je to fajn, ale na druhou stranu nikoho neomlouvá neznalost toho, co si můžu dovolit a jak se mám v přírodě a zejména pak na území národního parku chovat. Jsou jasně daná pravidla. Pokud se někdo vykoupe v šumavském ledovcovém jezeře, tak za to dostane pokutu. To je jako když přijedete někam do ciziny, neštípnete si správně lístek v metru. Tak tam taky dostanete pokutu. Nechápu, jak může někoho napadnout něco, jako je koupání v šumavských jezerech,“ říká Martin. Naráží tak na skutečnost, že se v poslední době stále více lidí koupalo v jezerech. Na některé takové plavce upozornila i skupina Fotíme Šumavu.  

Martin s Annou se snaží navštěvovat a poznávat na Šumavě především odlehlá a obtížněji přístupná místa, kam rozhodně nechodí davy turistů. „Teď se zrovna hodně věnujeme oblasti Pošumaví. Odpadky při svých cestách zrovna moc nenacházíme. Ale kdyby se člověk hodně snažil, tak je schopen posbírat na pár kilometrech plný pytel. Ale že by to byly zrovna čerstvé a nové odpadky, to snad ani ne. Je fakt, že třeba na Černém jezeře jsme posledních pět let nebyli. A to jedno z těch míst, kam ty davy turistů míří a tam asi ty odpadky budou,“ konstatoval Martin.

Aktuálně se snaží autoři ve skupině Fotíme Šumavu přimět sledující, aby se zamysleli a zkusili posunout své výlety o pár kilometrů před Šumavu. Aby poznali i to, co je před branou Šumavy a národního parku. „Jsou tam úžasná místa, úžasné trasy. Můžeme jmenovat třeba trasu z Kašperek dolů do Rejštejna při řece Otavě až do Sušice. Tam si každý najde to svoje, jsou tam výhledy. Vidí tam ty vrcholy Šumavy, jde se lesem, jsou tam nějaké památky. Po cestě se člověk samozřejmě i nají a napije, posedí třeba v Rejštejně, dojde do Sušice a tam pak může úplně všechno. To je jedna z tras, která stojí za to, aby si ji člověk jednou za život prošel,“ popisuje jednu z mnoha tras Anna.

Manželé Kalných milují horu Luzný, na jejíž vrcholek na německé straně tradičně jezdí nocovat poslední víkend v červenci. „Jsou tam skvělí majitelé té chaty, je tam úžasná atmosféra. Každý, kdo chce poznat Šumavu, by se měl jednou probudit v pět ráno na Luzným a podívat se z vrcholu na všechny strany. Je to tam krásné v létě i na podzim,“ shoduje se mladý pár.

Šumava krásná i nebezpečná

Skupina Fotíme Šumavu má na Instagramu 31 000 sledujících. Těch aktivních, kteří přidávají své fotografie je přes polovinu. Na Facebooku má skupina 13 500 sledujících. „Příjemně ten počet stále roste, není ale našim cílem to nějak extrémně tlačit. Začal jsem ještě také psát web, jsou tam tipy na výlety, doporučení na gastro i další zajímavosti. Dělám to pro lidi, kteří sociální sítě úplně nesledují. Chci, aby po mě něco zůstalo pro potomstvo. Máme také hodně přispěvatelů z Německa. Tím asi úplně nejznámějším je fotograf Benjamin Kinadeter. Ten má psy husky, nechá se od nich vytáhnout v zimě v hlubokém sněhu na vrcholky hor na německé straně a pak fotí neskutečné scenérie. Samozřejmě i s těmi psy. Lidem se ty fotky strašně moc líbí,“ říká Martin.

Šumava je krásná, romantická, ale dokáže být také i pěkně nebezpečná. „Sáhli jsme si dno například, když jsme stoupali ve sněhu na Obří hrad z Popelné. Bez sněžnic, bez výbavy. Tu trasu, kterou chodíme normálně 35 minut jsme tehdy šli asi dvě a půl hodiny. Měli jsme tam sněhu nad pupík. To byl mazec. Nahoře jsme tehdy stejně nic nevyfotili, protože tam bylo ošklivě. Letos jsme si v zimě vyrazili na Polom, což byl také extrém. Pořídil jsem si kvůli těmto výšlapům i sněžnice. Moje první zkušenost s nimi ale nebyla dobrá. Vzal jsem si totiž batoh 10 kilo těžký. Nedošel jsem na sněžnicích ani na Březník. Přestřelil jsem své možnosti. A jednu drsnou zkušenost máme z léta. Chtěli jsme vzít naši babičku (85) na výlet. Byli jsme na Třístoličníku, pak přes Borovou Ladu že se dostaneme na Modravu, tam si dáme oběd a že by se babička ještě prošla u Roklanského potoka. Těsně před Modravou nás ale chytila totální průtrž mračen. Museli jsme zastavit. Na silnici se tehdy v červenci vytvořila z krup souvislá vrstva ledu. Na letních pneumatikách se na tom opravdu nedalo pohnout. Zastavili jsme v okamžiku, kdy ta bouřka byla přímo nad námi. V autě jsme z toho byli všichni ve stresu. Jen babička se smála….“

Zkusit můžete i Šumavskou bojovku

Vedle Šumavského deníku si ovšem manželé Kalných připravili pro své příznivce na celé léto už druhý ročník Šumavské bojovky, která právě začíná. Zvolit si mohou lehčí i těžší verzi. Bojovka spočívá ve zdolání osmi šumavských míst, na kterých se musí splnit zadaný úkol. Kdo to dokáže, stane se pravý Šumavákem a získá od Fotíme Šumavu certifikát a placku Šumavské bojovky 2021. A jelikož autoři nechtějí, aby o místech věděl každý, připravili opět tajný dokument, který pošlou e-mailem pouze tomu, kdo si o něj napíše!

Hodnocení článku je 100 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Fotíme Šumavu, Martin Kalný, Anna Kalná,

Štítky Fotíme Šumavu, výlety, fotografie, turistika, turistické cíle, Šumava

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.