Porodnice U Apolináře patří mezi nejdéle nepřetržitě fungující porodnice na světě. Otevřena byla v roce 1875

Zázemí kanovnického domu přestalo pro potřeby porodnice stačit

Předchůdkyní nynější porodnice, která byla dříve označována jako Zemská, byla od roku 1789 porodnice veřejná. Nacházela se rovněž v Apolinářské ulici, a to v barokní budově bývalého kanovnického domu při chrámu svatého Apolináře číslo popisné 447. Porodnice byla určena pro anonymní porody a byl při ní také zřízen nalezinec. Rodily zde tedy chudé ženy, které mohly ihned po porodu své dítě odložit.

Postupem času však přestalo zázemí kanovnického domu pro potřeby porodnice stačit a mnoho rodiček umíralo na infekci. Postupně se začaly pronajímat i další domy, které porodnici sloužily. Hrabě Thun-Hohenstein poté v roce 1862 rozhodl o vybudování Královské české zemské porodnice, která měla stát Na Větrově. Již při architektonickém zadání byla nutná řada přísných hygienicko-preventivních opatření, aby se zamezilo šíření infekce a jejím fatálním následkům. Stavba například musela být z režných, neomítnutých cihel, protože se věřilo, že jsou z hlediska přenosu infekce bezpečnější.

Inspirace v Paříži i ve Vídni

V letech 1865–1875 budovu navrhl a poté postavil přední český architekt a stavitel Josef Hlávka (1831–1908). Inspiraci pro novou porodnici čerpal v porodnicích v Bruselu, Paříži a Vídni. Rovněž prostudoval dostupnou lékařskou literaturu o porodnictví, jelikož chtěl, aby místo co nejvíce vyhovovalo svému účelu.

Co se týče vnějšího vzhledu, tak pro něj Hlávka zvolil severoněmecký novogotický sloh. Navrhl stavbu, která byla tvořena soustavou šesti pavilonů s jedenácti trakty a s vnitřním obdélníkovým nádvořím. V případě potřeby umožňoval tento pavilonový systém uzavřít jednotlivé části budovy a tím zamezit šíření infekce. Právě půdorys budovy vychází z dispozic středověkých kláštěrů s rajským dvorem.

Nejzajímavější část budovy z pohledu architektonického je kaple sv. Kříže

Součástí porodnice je architektonicky nejzajímavější část budovy, a to kaple sv. Kříže. Ta je umístěna v prvním patře nad vstupním vestibulem. Prostor této kaple je tvořen hvězdicovou sklípkovou klenbou. Nachází se zde mramorová křtitelnice, mramorový oltář nebo novogotická dubová zpovědnice a kůr s varhanami.

Od 50. let 20. století kaple přestala vinou společenských změn sloužit svému původnímu účelu a stalo se z ní skladiště. V roce 1997 byla kaple zrestaurována a ve stejné době v ní byla slavnostně odhalena socha Josefa Hlávky od akademického sochaře Josefa Mařatky.

Porodnice byla zasažna při bombardování během druhé světové války

V průběhu stavby porodnice došlo k nečekaným komplikacím, jelikož Josef Hlávka v roce 1870 pravděpodobně vlivem nadměrného pracovního nasazení částečně ochrnul. Byl proto odkázán na pojízdné křeslo a přesídlil z Prahy na svůj zámek v Lužanech, kde se léčil. Odtud stavbu řídil prostřednictvím stavitele Čeňka Gregora (1848–1917).

Slavnostní otevření budovy se konalo v dubnu 1875 a informaci o prvním zde narozeném dítěti tehdy přinesly Národní listy 28. dubna 1875.

V období druhé světové války, konkrétně 14. února 1945, byla při bombardování Prahy částečně zasažena i budova porodnice.

V době svého vzniku jedna z největších a nejmodernějších nemocnic v Evropě

Od 90. let 20. století v budově probíhá po etapách přestavba jejích interiérů. V přízemí jsou umístěna oddělení gynekologie a gynekologické operační sály, v prvním patře pak porodnická oddělení, porodnické sály a neonatologie.

V současné době slouží budova Gynekologicko-porodnické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. V oblasti léčebně-preventivní péče Hlávkova budova zastřešuje největší pracoviště v České republice. V roce 2007 byla po náročné rekonstrukci otevřena nová oddělení šestinedělí, onkologie a ultrazvuku neboli Centrum fetální medicíny.

Již v době svého vzniku byla tato porodnice jedna z největších a nejmodernějších v Evropě. Původní plánovaná kapacita byla tři tisíce porodů ročně. Nyní se však v Apolináři každý rok narodí průměrně kolem čtyř a půl tisíce dětí.