Poprask kolem malíře pokojů Josefa vypukl včera, když internetem začala kolovat jeho fotografie, na které drží kartonovou krabici s textem, kde žádá o práci. K tomuto činu Josefa Migasze přiměla špatná životní situace. V podchodu stanice metra na Karlově náměstí stával Josef téměř každý den. Teď se Josef přehrabuje nabídkami práce, šíření fotografie totiž způsobilo nebývalou vlnu solidarity.
Josef mě přivítal ve svém skromném bytě v Hloubětíně. Než nám uvařil čaj, stihl vyřídit asi čtyři telefonní hovory. Volal jeden novinář a tři lidé, kteří chtěli vymalovat byt. „Dobrý den, už jste dneska asi osmdesátá. Musím k vám přijet a obhlídnout si to. Cenu vám teď z hlavy neřeknu,“ povídá do telefonu Josef a pak se omlouvá, že má návštěvu a že se ještě ozve. „Já ten telefon musím na chvilku vypnout, takhle to nejde,“ říká.
Za obrovský zájem může jediná fotka, která od pondělí koluje po internetu. „Jsem šťastnej! Včera za mnou přišel nějakej mladej aktivní kluk, začal mě fotit, komunikoval se mnou a říkal, že mě dá někam na internet,“ vysvětluje okolnosti vzniku fotky Josef. „Dnes před osmou ráno zapnu telefon a tam mám asi 45 zpráv a nepřijatých hovorů! Myslel jsem si, že to je nějakej vtip, ale projel jsem to a všechno to byly nabídky práce nebo mi dokonce lidi psali, že mi posílají peníze na konto!“
Tohle je fotka, díky které se Josefovi začali ozývat lidé.
Fotka je pořízena ve stanici metra Karlovo náměstí. Tam posledních osm měsíců Josef stával od šesti hodin ráno do osmi hodin večer a prodával časopis Nový Prostor. Za den si vydělal dost na to, aby si mohl dovolit pronajmout byt. Když přišel covid, klesl počet cestujících v metru, kšefty přestaly šlapat a vydělaných 300 korun za den na nájem prostě nestačilo. Ze svého místa na Karlově náměstí však Josef neodešel. Místo prodeje novin nebo žebrání se rozhodl nabízet svou práci. Malováním pokojů a různými dalšími drobnými pracemi se průběžně živil posledních 25 let. Ale pojďme hezky od začátku.
Josef Migasz je z Mostu, kde pracoval v různých stavebních firmách. „Můj kamarád mi zabil dceru, když jí bylo patnáct let. Tehdy v tom hrály roli drogy,“ říká Josef a uroní slzu. „Nezlobte se, jsem z toho na měkko. Tehdy jsem maloval hospodu, najednou mi zavolal doktor a řekl mi, že moje dcera je mrtvá.“
Po smrti dcery se Josef odstěhoval z Mostu na Lipno. „Musel jsem pryč od lidí, bral jsem prášky a byl jsem na tom hodně špatně s nervama. Asi tři roky jsem bydlel v lese, kde jsem měl boudu z palet,“ popisuje. Po třech letech života v lese se se známým vydal na cestu do Londýna, kde pracoval na stavbách mimo jiné jako malíř. Z Velké Británie po několika letech zamířil do Francie, kde příležitostně pracoval, ale peníze získával třeba i jako Otec Vánoc, francouzská obdoba Santa Clause. To mu umožňovaly jeho bílé vousy.
V roce 2019 přišel čas na návrat z Francie do České republiky. „Když v Paříži vypukly nepokoje, musel jsem pryč, rozhodl jsem se vrátit do Česka a naštěstí jsem to stihl, než vypukla ta nemoc. Začal jsem prodávat Nový Prostor ve stanicích metra…,“ a dál už příběh znáte.
„Teď je vyhráno,“ raduje se Josef z nabídek práce, které zatím nepřestávají chodit.
Foto Facebook Vláďa Di Procházka,
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Kveta : .... Vubec nemuzete vedet co mu zivot prihodil.. takze radeji sssst!!!Ondra: ... Jedna pani psala.. nebo Clanek ktery se primo s clovekem sesel a investigoval... No kdo ma asi pravdu ze :D
nezlobte se na mě.ale je to dospělí chlap ,dělal v Británii a Francii a co takhle myslet na zadní kolečka a něco si našetřit ,vždy´t ,se stará a staral jen o sebe , a nebyl schopný něco našetřit_????
Nevím no, jedna paní psala pod fotkou na Facebooku, že pána zná osobně a že mu dcera nezemřela a a má dokonce vnučku. Tak teď kde je pravda ????
