Před sedmdesáti lety, konkrétně 6. října 1950, začal v Praze vykonstruovaný soud „proti Modrému a spol.“, ve kterém bylo jedenáct reprezentantů v ledním hokeji, z nichž osm bylo mistry světa, křivě obviněno z vlastizrady a odsouzeno k vysokým trestům odnětí svobody za velezradu a špionáž. Komunistická moc tak dala sportovcům exemplárním způsobem najevo, kdo je pánem v zemi.
Hokejová reprezentace měla v sobotu 11. března 1950 odletět do Londýna na mistrovství světa k obhajobě zlatých medailí ze Stockholmu. Nakonec byla cesta zrušena, jelikož dvěma rozhlasoým komentátorm nebylo údajně uděleno britské vízum. Britská strana tvrzení nakonec vyvrátila. Hráči tak dostali volno a 13. března byli předvoláni do Tyršova domu. Tady jim bylo oznámeno, že se Československo na protest proti postupu britských úřadů světového šampionátu nezúčastní.
Moravští hráči odcestovali domů a zbytek týmu zamířil do restaurace U Herclíků v Pštrossově ulici (pro blízkost Národního divadla také zvané Zlatá hospůdka). Tady oslavovali narozeniny syna jednoho z hokejistů. Okolo deváté hodiny večerní do restaurace vtrhli příslušníci StB a odvedli všechny přítomné.
Státní bezpečnost tady zatkla devět československých mistrů světa: Augustina Bubníka, Stanislava Konopáska, Václava Roziňáka, Josefa Jirku, Zlatomíra Červeného, Jiřího Macelise, Antonína Španingera, Přemysla Hajného a Josefa Stocka.
Den poté byl doma zatčen také Vladimír Kobranov, který se v hospodě zdržel jen krátce, a Mojmír Ujčík. 24. března tajní policisté po návratu z dovolené zadrželi brankáře Bohumila Modrého, ačkoli s aférou U Herclíků neměl nic společného, jelikož v té době už vůbec nebyl členem národního týmu. Vyšetřovatelé z něj přesto udělali hlavu celého spiknutí.
Až na Modrého měli všichni reprezentovat Československo na hokejovém mistrovství světa v Londýně, a to jako obhájci zlata z posledních dvou šampionátů.
Zatčení hráči byli umístěni v neblaze proslulém hradčanském Domečku a podrobeni mučení. Ve dnech 6. a 7. října se konalo neveřejné přelíčení, na které nebyli připuštěni ani příbuzní obžalovaných. Zasedání vyvrcholilo 7. října 1950. Předseda senátu JUDr. Karel Kruk vynesl za špionáž a velezradu velmi přísné rozsudky. Tresty jedenácti hráčů (osm z nich bylo mistry světa) odsouzených za velezradu a špionáž činily souhrnně čtyřiasedmdesát let a osm měsíců: Modrý dostal patnáct let, Bubník čtrnáct, Stanislav Konopásek dvanáct, Václav Roziňák a Vladimír Kobranov deset let, Josef Jirka šest, Zlatomír Červený tři, Jiří Macelis dva, Přemysl Hajný a Antonín Španinger jeden rok vězení, Josef Stock obdržel osm měsíců.
Hokejisté byli vězněni na plzeňských Borech a později odesláni do uranových dolů. V komunistických vězeních hokejisté ztratili nejlepší roky kariéry. Až v lednu 1955 udělil prezident Antonín Zápotocký nejtvrději odsouzeným milost. Někteří hráči se vrátili na led. Modrý, na jehož zdravotním stavu se podepsalo věznění v uranových dolech, zemřel v roce 1963 v necelých sedmačtyřiceti letech.
Foto Jan Polák / CC BY-SA (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
