Pondělí, 5. října 2020, 20:00
Pokud jste někdy byli na karlínském Lyčkově náměstí, zcela jistě neunikla vaší pozornosti budova tamější školy. Jde o stavbu podle plánů architekta Josefa Sakaře a v době svého vzniku na začátku 20. století byla secesní budova školy jednou z nejkrásnějších a nejmodernějších v celém Rakousku-Uhersku. Jaká je historie této stavby a co se nacházelo na místě nynější školy? Pražská Drbna přináší nový seriál s názvem Pražské školy, ve kterém budeme postupně odhalovat známou i méně známou historii budov pražských škol.
Před několika lety vypadalo místo, kde se nyní nachází škola, zcela jinak. Už od středověku tudy vedla významná kupecká cesta a až do 18. století se na místě dnešní školy nacházely jen pole a louky. Této oblasti se začalo říkat Špitálsko nebo Špitálské pole, jelikož nedaleko odtud na břehu Vltavy se nacházel Kostel Obrácení svatého Pavla s nemocnicí, která byla založena roku 1504. Kostel byl pak zrušen v roce 1861.
Špitálsko sice leželo daleko před hradbami Prahy, přesto se zde nejednou rozhodovalo o osudu hlavního města. Kdo by si nepamatoval třeba významnou bitvu na Vítkově, která se odehrála 14. července 1420? Husitský vojevůdce Jan Žižka zde záměrně postavil svůj tábor na kopci, aby křižáckému vojsku co nejvíce ztížil přístupovou cestu. Křižáci se tak stali snadnou kořistí husitů. Po několikaminutovém boji se raději početné vojsko křižáků dalo na útěk. Husité tak pod vedením Jana Žižky Prahu před hrozícím nebezpečím ubránili.
V letech 1732 až 1740 byla v Karlíně podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera vystavěna barokní Invalidovna - velký zaopatřovací ústav pro zraněné a přestárlé vojáky. Za doby největšího rozkvětu zde žilo více než 1400 válečných invalidů. Mohli zde využívat vlastní obchody, lékárnu, nemocnici, salon, čítárnu, školu, kapli i pivovar. V místě, kde dnes stojí budova školy, býval hřbitov s malou kapličkou.
Až do 18. století se na místě dnešní školy nacházel vojenský hřbitov s malou kapličkou. Nedaleko vznikla také vojenská střelnice. Hřbitov i střelnice byly později zrušeny, kaplička se dochovala dodnes. Kaple Panny Marie při bývalém vojenském hřbitově byla postavena roku 1753 architektem pravděpodobně z okruhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera.
Koncem 18. století zaznamenala oblast Karlína velký rozmach. Známý pražský tiskař Ferdinand ze Šenfeldu si nedaleko Invalidovny postavil letohrádek a velkou papírnu. U svého sídla si pak nechal zřídit zahradu, která měla podobu plastické mapy Čech a přezdívala se Růžodol (Rosenthal). Na procházku sem chodila řada Pražanů. Zahrada zde však nevydržela dlouho a záhy byla nahrazena továrnou na potisk textilu, což byl jeden z prvních průmyslových podniků v Karlíně vůbec.
23. června 1817 císař František I. dekretem stvrdil založení nového pražského předměstí. Na počest jeho manželky Karolíny Augusty dostalo předměstí jméno Karolienthal. Do češtiny se tento název nejdříve překládal jako Karolínov, Karolinčany nebo Karolínino údolí. V roce 1835 se poprvé objevil dodnes používaný název Karlín.
První velkou slávu zažil Karlín 14. září 1836, kdy zde byl korunován císař Ferdinand V. Tuto významnou událost zachycuje také nástěnná malba na západním křídle školní budovy.
V roce 1903 byl Karlín povýšen na město a stávající karlínské školy již nedokázaly pojmout narůstající počet žáků. Městská rada se tak rozhodla postavit novou školní budovu. V srpnu 1904 byl na tehdejším Riegrově náměstí položen základní kámen budovy nové školy podle plánů architekta Josefa Sakaře. Budova školy vyrostla během dvou let a byla jednou z nejkrásnějších a nejmodernějších v celém tehdejším Rakousko-Uhersku, jelikož se v té době málokterá budova školy mohla pochlubit takovým vybavením a prostorami, jaké měla právě nová škola v Karlíně.
V době svého vzniku byla škola rozdělena na část dívčí a část chlapeckou. Každá měla své vlastní ředitelství a svůj oddělený vchod. Mimo základní školu zde na svou dobu vznikla i poměrně unikátní věc, a to škola mateřská, která disponovala čtyřmi odděleními.
Celkové náklady na koupi pozemku a stavbu školy se vyšplhaly do tehdy závratné výše 951 375 korun a 50 haléřů.
Škola byla slavnostně otevřena 30. září roku 1906 a vysvěcena pražským arcibiskupem Lvem Skrbenským z Hříště. Zanedlouho poté navštívil školu dokonce i samotný císař František Josef I.
V období první světové války byl v prostorách školy zřízen vojenský lazaret, což dočasně omezilo vyučování. 28. října 1918 vzniklo samostatné Československo a Praha se stala hlavním městem nového státu. Také na škole zavlála vlajka Československa a obrazy prvního prezidenta T. G. Masaryka vystřídaly portréty císaře.
Architekt Josef Sakař podílející se na projektování školy má na svědomí také Národní dům v dnešní Hybešově ulici. Právě v tomto domě, ve kterém dnes sídlí dvě stanice Českého rozhlasu, vznikla v květnu 1921 Komunistická strana Československa. V roce 1922 se pak Karlín stal součástí Prahy.
Druhá světová válka zasáhla také do dějin školy na Lyčkově náměstí. 19. listopadu 1939 do školy vtrhli nacisté, kteří ji velmi zdevastovali, rozbili skříně, rozštípali dveře nebo vyrabovali kabinety. Budova se na několik let stala německou „továrnou“ na zpracování kůží a žáci ze školy na Lyčkově náměstí byli přeřazeni do škol jiných. I když v té době to ještě Lyčkovo náměstí nebylo.
Své jméno dostalo až po druhé světové válce, a to podle karlínského praktického lékaře MUDr. Břetislava Lyčky, který působil v Karlíně během druhé světové války a v době nacistického teroru prokázal velkou statečnost. Byl to totiž právě on, kdo v květnu 1942 ošetřil zraněné parašutisty Gabčíka a Kubiše poté, co spáchali atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Lyčka je také pomohl ukrýt a připravoval jejich tajný odsun z Prahy, kdy chtěl k jejich převozu použít rakve. Byl však prozrazen a večer 21. července 1942 obklíčen gestapem. V úkrytu v Ouběnicích u Benešova se po vypátrání sám zastřelil. Bylo mu tehdy pouhých 39 let.
9. května 1945 byla Praha osvobozena Rudou armádou. Tehdejší zaměstnanci školy dokázali zničenou školu během necelého měsíce opět připravit pro výuku. Koncem padesátých let v budově školy sídlila jedenáctiletá střední škola, později základní devítiletá škola, která prověřovala nové pojetí výuky matematiky. Zlom přišel v roce 1989, kdy byla vytvořena nová vláda a vzniklo Občanské fórum. Koncem roku byl pak do čela státu zvolen prezident Václav Havel.
Od devadesátých let se škola na Lyčkově náměstí profilovala jako škola s rozšířenou výukou výtvarné výchovy. Roku 1994 jí byl udělen status fakultní školy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
V létě 2002 Prahu zasáhly bleskové povodně. V pondělí 12. srpna 2002 večer nařídila povodňová komise vyklidit pražský Karlín a část Libně. V noci od školy odjížděly autobusy plné narychlo sbalených občanů. Zvětšující se kaluž ve školní kotelně se pomalu, ale jistě měnila v bazén plný vody.
Ve středu 14. srpna 2002 udeřila povodeň naplno a zaplavila celý Karlín. V ulicích stály tři metry vody a místo aut pluly čluny záchranářů. Věžička školní budovy se tyčila nad zatopeným náměstím jako maják na pustém ostrově. Za tři dny, když voda opadla, se obyvatelům Karlína naskytl hrůzný pohled na poničené a bahnem páchnoucí město. Některé domy se dokonce zřítily.
Povodeň měla za následek i úbytek žáků, protože mnohé rodiny se do Karlína již nevrátily. Stejně byly postiženy i obě sousední školy - ZŠ Molákova a ZŠ Pernerova. Městský úřad se proto rozhodl pro sloučení ZŠ Pernerova se školou na Lyčkově náměstí.
Později byla na škole zahájena reforma vzdělávání ještě před tím, než to bylo školám uloženo zákonem. Tamější učitelé pracovali více než rok na přípravě tzv. školního vzdělávacího programu (ŠVP). Tento program, který byl nazván Smysluplná škola, si klade za cíl smysluplné vzdělávání a maximální rozvíjení osobnosti všech žáků. Program je založen na třech pilířích: smysluplný obsah vzdělávání a rozvoj osobnosti, smysluplná činnost v době vyučování a ve volném čase a smysluplné vztahy.
Foto
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
