Oblast pražského Podolí je opředena magickými pověstmi o vodnících. Ale i za denního světla se tu všechno točí kolem vody – ať už jde o vodárnu, hausbóty, veslařské kluby nebo školu zaměřenou na plavání, vodě se tu zkrátka nevyhnete.
Ze západní strany je Podolí ohraničeno vltavským břehem, nad ním se majestátně tyčí Vyšehrad. Odtud podle pověsti skočil Šemík s Horymírem, který utíkal před popravou.
Dominantu čtvrti tvoří budova Podolské vodárny navržená architektem Antonínem Engelem. Byla vystavěna ve dvacátých letech minulého století a dříve zásobovala Prahu pitnou vodou. Za komunismu ale budova zchátrala a obnovená byla až začátkem devadesátých let. Dnes slouží jako záložní zdroj vody pro Prahu a v budově se také nachází Muzeum pražského vodárenství.
Hned za vodárnou se nachází jediná podolská základní škola. Cedule u vchodu hlásá, že škola je – jak jinak – zaměřená na plavání. Pár metrů od místního plaveckého bazénu se ani není čemu divit. „Škola je mimo jiné známá také tím, že v ní údajně učil Karel Václav Rais,“ říká Magda F., která v Podolí žije celý život. Televizní nadšenci si budovu budou možná pamatovat se seriálu Gympl, který se zde před lety natáčel.
Základní škola, která děti odmalička vede k vodním sportům.
Linii podolského břehu obkresluje Veslařský ostrov, na kterém se shromažďují veslaři, jachtaři a kanoisté. Předposlední víkend v září se tu i letos konaly Primátorky, slavný veslařský závod pod záštitou pražského primátora. Kromě těchto sportů se zde místní mohou věnovat i cyklistice nebo jízdě na kolečkových bruslích, podél vody tu z Braníka vede cyklostezka. Poměrně nedávno tu bylo také vystavěno velké hřiště, kde si každý najde to své – od malých dětí přes sportovce až po seniory, kteří si zde mohou také zacvičit.
Senior park a sportoviště v blízkosti Podolské vodárny.
Lákadlem pro obyvatele celé Prahy jsou v Podolí Žluté lázně. Lidé se sem chodí koupat již od roku 1910. Svůj název získaly lázně podle barvy, kterou byl natřen plot – zřizovatelé se snažili, aby vše působilo co nejletnějším dojmem.
Co se týče vodníků, žijí v Podolí údajně dva. Prvním je vodník Pivoda, který sbírá dušičky do hrníčků. Některé si ale nechává prázdné, aby s nimi mohl obcházet pražské hospůdky a ochutnávat české pivo. Druhým je takzvaný Vojvoda vodníků, který má sídlit pod Vyšehradskou skálou. Ten z české kultury tak nadšený není a tráví veškerý čas topením kolemjdoucích. Nejraději si prý vybírá mladé muže, kteří se pak utonulí musí přidat k vojsku kněžny Libuše.
Sídlo České televize na Kavčích horách.
Místní jsou v oblasti vesměs spokojení. Co jim ale v okolí chybí, je dostatek obchodů s potravinami. U vody se nachází jen několik malých obchůdků s potravinami, na velké nákupy musí jezdit do okolí. Naopak ale oceňují možnosti stravování v místních restauracích a jídelnách. „Restaurace jsou hned tady, když člověk projde parčíkem, potom další za rohem a v Sokolovně,“ pochvaluje si Alena M., která pracuje v Podolské vodárně.
Několik obchodů, které mají místní k dispozici, působí trochu jako z jiné doby.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.