Při jedné z historicky největších povodní, která postihla Prahu v září 1890, zaplavila rozvodněná Vltava po obou březích skoro třetinu české metropole a voda sahala až téměř k Staroměstskému náměstí. Rozbouřená řeka kulminovala 4. září 1890 průtokem 3975 metrů krychlových za sekundu, poničila mimo jiné i Karlův most, zatopila na 4000 domů a vyžádala si též několik desítek lidských životů.
V roce 1890 pršelo silně celé jaro a vydatné deště poté pokračovaly i v letním období. „Hospodáři léta tak mokrého nepamatují," psalo se v knize Povodeň v Čechách roku 1890. „Nebesa chrlila napořád spousty vod, silnice a železnice tu a tam stávaly se nesjízdnými, mnohé hráze železniční protrhány a jízda zastavena." Do rozmáčené půdy pak začalo znovu silně pršet 1. září a déšť trval čtyři dny. Prudkými lijáky se rozvodnila horní Vltava a její přítoky Malše, Otava, na Plzeňsku Úhlava, Radbuza a Úslava a další. V jižních Čechách byly strženy hráze několika rybníků, také rybníka Svět.
Povodňová vlna se poté hnala směrem na Prahu. Ve dvě hodiny ráno 3. září už Vltava byla 2,1 metru nad normál a rychle stoupala dál. V noci v Karlíně, kde vojáci rozebírali cvičný pontonový most, smetly klády z roztříštěných vorů několik loděk a 20 vojáků se utopilo. Dravý proud trhal vory, přístavy, dřevěné plovárny, které se s dalším naplaveným dřívím tříštily o jezy a mosty. Náplava se zarážela u mostních pilířů a zatarasovala řečiště.
V ranních hodinách voda vtrhla do níže položených ulic Podskalí, Josefova, Starého Města a Kampy. Po desáté dopoledne Vltava překonala výšku velké povodně z roku 1872, ve tři odpoledne už měla 3,5 metru nad normál. Dobové zprávy z povodí ukazovaly, že Vltava v Českých Budějovicích vystoupila na 4,2 m, Berounka na 4,5 metru a vody přibývalo. Během noci v Podolí zaznamenali už výšku pěti metrů.
O půl šesté ráno 4. září nevydržel nápor vody a nahromaděných trosek Karlův most. Nejprve spadly dva oblouky a o půl desáté dopoledne se zřítil třetí, vyvráceny byly dva pilíře. Zahynulo při tom několik lidí. Most pobořila povodeň před tím naposledy před sto lety v únoru 1784, kdy stržené vory a ledy ucpaly oblouky, voda podemlela a silně poškodila pět pilířů a jedno přední záhlaví pilíře spadlo i s vojenskou strážnicí. Velké vodě v letech 1872 a 1845 však most odolal.
Voda zaplavila po obou březích skoro třetinu Prahy. Na Starém Městě bylo nejhůř postiženo okolí dnešní Novotného lávky, ulice Anenská, Náprstkova, Karoliny Světlé, Divadelní. Voda sahala k Betlémskému náměstí, do Karlovy a Husovy ulice až ke kostelu sv. Jiljí a do Linhartské nedaleko Staroměstského náměstí. Zaplaven byl celý Josefov až ke svatému Haštalu, petrská čtvrť či pobřežní část Karlína. Zatopeno bylo na 4000 domů, rozsah dodnes ukazuje řada značek.
Vltava v Praze kulminovala 4. září mezi 20. a 22. hodinou večer s průtokem 3975 metrů krychlových za sekundu. Jakkoliv měla tato povodeň katastrofální následky, hladina Vltavy při ní nedosáhla úrovně z roku 1845, kdy průtok podle odhadů činil 4500 kubických metrů za sekundu, ani povodně roku 1784 (4580 m3/s).
Obrovské škody nadělala Vltava i na dolním toku za Prahou, na Mělnicku. Od Jaroměře pak krajinu a obce pustošilo také rozvodněné Labe, nejvíce na Litoměřicku a Ústecku.
Po dalších více než sto let, tedy celé 20. století se živelní pohroma takového rozsahu v Čechách a v Praze na Vltavě nevyskytla (největší s průtokem 3240 m3/s byla v březnu 1940). Rok 1890 proto sloužil jako model pro budoucí protipovodňovou ochranu metropole. Mylně optimistické názory, zejména mezi laickou veřejností, že město bezpečně ochrání vltavská kaskáda, pak doslova spláchla povodeň v srpnu 2002. Historicky dosud největší povodeň kulminovala v Praze průtokem 5160 m3/s. Příčinou (dešťové srážky) a vývojem byla velmi podobná té z roku 1890. Velké rozdíly nebyly ani v rozsahu zatopených míst, přestože za tu dobu doznal tok Vltavy regulací mnoho změn.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
