Češi mají nový rekord v pobytu pod vodou. Podílel se na něm tým z ČVUT

Hydronaut je podvodní habitat, jakýsi hybrid mezi kesonem a ponorkou. V současné době je ponořen v asi deseti metrové hloubce v lomu v Jesenném u Železného Brodu. Jeho autorem je profesionální potápěč a kosmický architekt Matyáš Šanda. Tým z Fakulty strojní ČVUT, konkrétně z Ústavu mechaniky tekutin a termodynamiky, je v rámci spolupráce zodpovědný za návrh a konstrukci zařízení pro online sledování stavu atmosféry uvnitř habitatu

Je libo místo pobytu ve tmě pobyt pod hladinou?

Habitat byl navržen a vyroben za účelem simulací meziplanetárních letů, zejména na testování technického vybavení a na výzkum chování členů posádky v náročných podmínkách dlouhodobé izolace. V uplynulém měsíci proběhla první mise, kdy dva profesionální potápěči Matyáš Šanda a František Harant měli pod hladinou strávit sedm dní a plnit nejrůznější úkoly dle předem daného harmonogramu.

Nakonec zůstali oba pod hladinou skoro 170 hodin, což je nový český rekord pobytu pod vodou. Zároveň se během dobrodužství skoro nenamočili, protože bydleli ve stanici kesonu, který sami vyrobili a potopili na dno lomu Jesenný u Železného Brodu. O dva potápěče se staralo více než 30 techniků, IT specialistů a potápěčů. 

Jak to všechno funguje

K dalším vědeckým experimentům patřilo zjišťování složení světelného spektra v uzavřeném atypickém prostředí či zkoumání tvorby "hormonu spánku" melatoninu v lidském organizmu. Unikátní zařízení bylo navrženo pro dlouhodobé sledování teploty, vlhkosti a tlaku, složení atmosféry a intenzity či teploty osvětlení uvnitř Hydronauta. Zařízení také sleduje palubní napětí a spotřebu elektrické energie habitatu. Všechna data jsou v reálném čase posílána do velícího střediska mise.

V dalších krocích bude pozornost týmu z ČVUT směrována k řešení otázek souvisejících s vysokou vlhkostí uvnitř výzkumného zařízení. Jak získaná data ukazují, jedná se o prostředí s relativní vlhkostí přesahující 95 procent, kdy se teplota rosného bodu pohybuje okolo 17 stupňů. Prakticky to znamená, že na všech stěnách či předmětech s nižší teplotou dochází ke srážení vodních par. Tento jev s sebou přináší řadu komplikací. Cílem budoucího snažení vědců bude snížení vlhkosti uvnitř habitatu.