Na hrubý pytel hrubá záplata, říká k chování představitelů Číny Miroslava Němcová

„Čína tím lidem v České republice vzkazuje, jestli nebudete tančit, jak my pískáme, tak si to s vámi tvrdě vyřídíme“

Váš stranický kolega Miloš Vystrčil, předseda senátu - zamířil s devadesátičlennou delegací na Tchaj-wan. To se setkalo s poměrně silným odporem čínských komunistů, kteří začali vyhrožovat. Počítala jste s takovou odezvou ze strany Číny?

Myslím, že reakce Číny zděsila všechny, kteří se pohybují nejen v politickém světě, ale i v diplomacii. Jde o nebývale ostrou výhružku, že za to Miloš Vystrčil tvrdě zaplatí. Když si člověk dá do souvislosti dopisy, které dostával Jaroslav Kubera a o kterých se jeho rodina domnívá, že nakonec vedly k jeho smrti, tak je to mimořádně ostrý výpad nejenom vůči Miloši Vystrčilovi, ale i vůči České republice. Miloš Vystrčil je po prezidentovi druhý nejvyšší ústavní činitel naší země. Čína tedy lidem v České republice vzkazuje, že nebudeme-li tančit, jak ona píská, tak si to s námi tvrdě vyřídí. To je opravdu šokující a nepřijatelné. 

Neustále se objevují informace o tom, že Čína z Vystrčilovy cesty může vyvodit důsledky a sankce. Je to vůbec reálné? O jaké sankce může jít?

Myslím, že je to spíš v politické rovině. Určitě mohou nějaké ekonomické postihy přijít, ale Čína sama ví, že kdyby rozpoutala nějakou obchodní válku, tak tím poškodí i sama sebe. Myslím si, že Číně jde spíš o to, aby varovala případné další politiky ze západního světa, aby na Tchaj-wan také nejezdili. Chce tím postavit Miloše Vystrčila a Českou republiku do pozice nějakého extrému, za kterým nebudou následovat další návštěvy. Čína chce udržet podobu Tchaj-wanu takovou, že je bezpodmínečně podřízený a nemůže si dělat samostatnou politiku. Ale nenechala bych se vystrašit ekonomickými dopady na ČR. Obraťme to: kvůli neakceptovatelným výhrůžkám bych odstřihla Čínu od jejích zájmů u nás. Například bych ji vyloučila z budování sítě 5G prostřednictvím čínské firmy Huawei nebo z dostavby jaderné elektrárny. Na těchto projektech má Čína mimořádný zájem a naše bezpečnostní služby varují, že je ohrožena naše bezpečnost. Chránila bych tvrdě naše zájmy. 

Ukázal podle vás Miloš Vystrčil cestu ostatním politickým představitelům dalších zemí tím, že vyrazil na Tchaj-wan a ukázal, že se ostatní nemusejí bát?

Je to tak. Když se rozhodnete tohle udělat jako vysoký politický reprezentant země, je to vaše výsostné rozhodnutí. Musíme bránit suverenitu naší země. Nakonec každý český politik přísahal na ústavu a skládal ústavní slib. Naše ústava říká, že jsme suverénní zemí, což znamená, že my si děláme vlastní politiku a vlastní rozhodnutí, která nám nemůže nikdo diktovat. Miloš Vystrčil to udělal správně.

Jak se díváte na tradičně ostrou reakci Pavla Novotného, který Číně napsal otevřený dopis?

Reakce byla ostrá. On velmi rád provokuje. Je takový a všichni s tím trochu počítají. Řekla bych, že je trošku exot. Za normálních podmínek by ta reakce byla přepálená i kvůli těm sprostým slovům. Ale v tomto případě bych řekla, na hrubý pytel hrubá záplata. Máme pochybnosti, jestli Čína neměla podíl na smrti jednoho předsedy senátu, teď vyhrožuje druhému. Tak do kdy si to necháme líbit? Za sebe bych slovník pana Novotného nevolila, ale razantní bych byla. Odmítám vyjádření pana Novotného k prezidentovi a premiérovi ČR. Jsem velký kritik Miloše Zemana i Andreje Babiše, ale takhle se solidní politika dělat nedá.

„Jsem v naději, že normální, svobodomyslné síly se v Bělorusku prosadí“

V Bělorusku v těchto dnech probíhají boje za demokracii. Měla by podle vás Česká republika pomoci Bělorusku?

Určitě ano. Situaci sleduji pozorně a sleduji i vyjádření opozičních politiků, kteří říkají, že chtějí být nezávislou zemí a nechtějí, aby jim někdo říkal, jestli tam mají mít demokracii toho nebo jiného typu. Teď se nechtějí smířit s režimem, který představuje prezident Lukašenko, chtějí si vybudovat nějaký nový vlastní systém. Myslím si, že podpora z České republiky by měla směřovat k těm, kteří jsou zavíráni pro své politické názory, jsou mučeni nebo mizí. Někdo vůbec neví, kde má děti, kde má manžela, kde jsou zavření. Právě těm máme vyjadřovat solidaritu.

Jak konkrétně by mohla pomoc vypadat?

Na politické úrovni je nutno trvat na opakování voleb a odmítnutí násilí ze strany Lukašenkova režimu. Měl by existovat vládní program pro podporu těch, kteří byli zraněni, abychom jim zde mohli dát lékařskou péči. Mladým lidem, kteří zde chtějí studovat, bychom měli pomoci. Aby si mohli s novými zkušenostmi rozhodnout,  jak si uspořádají život doma, až vystudují. Studijní programy pro mladou generaci jsou tím nejlepším, co můžeme udělat.

Jak je možné zařídit, aby zranění lidé z Běloruska byli ošetřováni v nemocnicích v České republice?

Lze dvoustranně vyjednat, aby lidé byli převezeni na léčení sem. Samozřejmě to bude vyžadovat spolupráci běloruské strany, tam to bude složité, ale usilovat o to bychom měli. Co se týká studijních pobytů, tak myslím, že Univerzita Karlova i některé další univerzity už připravují nebo mají nějaký program, který by mohli nabídnout mladým lidem z Běloruska. Teď se bohužel vše komplikuje situací s covidem.

Troufnete si odhadnout, jak situace v Bělorusku dopadne?

Zmítám se ve vlnách. Nejprve jsem byla přesvědčena, že nikdo nepochybuje o tom, že to byly zfalšované a podvodné volby. Proto se oprávněně zvedl odpor veřejnosti, který měl přinutit Lukašenkův systém k jednání s opozicí. Viděla jsem cestu k jednání, ale poté, co prezident nasadil složky ozbrojenců, policie a armády a zároveň se domlouvá s Vladimirem Putinem, začínám se o vývoj v Bělorusku obávat. Lukašenko je připraven donutit všechny k poslušnosti represemi a strachem. Netroufám si odhadnout, jak to dopadne, jsem však v naději, že normální, svobodomyslné síly mají ještě šanci se prosadit.

Dokážete se ubránit myšlenkám na rok 1989, když sledujete záběry z Běloruska?

Vždycky myslím na náš rok 1989, zažila jsem ho naplno, bylo mi 37 let. Jezdili jsme s manželem do Prahy na demonstrace z Vysočiny. Dobře si vzpomínám na to, jak jsem cítila skoro až fyzicky, jak se mi láme život. V dobrém slova smyslu. Když je vám 37 let a žijete v nesvobodě, nemůžete rozhodovat o ničem podstatném a najednou přijde zlom, kdy se můžete postavit na vlastní nohy, je to nepopsatelné. Najednou jsem byla majitelkou knihkupectví, což bylo předtím absolutně nemyslitelné. Mohla jsem jet do zahraničí, kolem země už nebyly ostnaté dráty. Na tento osvobozující pocit myslím pořád a moc bych ho Bělorusům přála.

„Mnozí Pražané měli pocit, že centrum tak, jak jsme ho zažili před koronavirem, už jim ani nepatří“

Jak vnímáte vládní opatření v souvislosti s šířením koronaviru? Přijdou vám stále přehledná?

Přijde mi to nepřehledné od samého počátku. Když se vrátíme do března letošního roku, je zjevné, že vláda lhala. Tvrdila, že má dostatek ochranných pomůcek pro lékaře, pro pracovníky v sociálních službách nebo pro seniory. Neměla je. Bylo to však samozřejmě těžké, nikdo nevěděl, co se bude dít. Stále se měnily pokyny, kdy kdo může chodit nakupovat, všichni ztráceli přehled. Přestali jsme důvěřovat v to, že rozhodnutí vydávají kompetentní osoby na základě odborných dat. Teď se ve vší nahotě ukazuje, že i v této mimořádně těžké době vítězí vládní politický marketing. Předvedl to Andrej Babiš s ministrem zdravotnictví, když se jednalo o tom, jak to bude od 1. září ve školách. Když se zvedla vlna nevole na sociálních sítích a Andrej Babiš zjistil, že by mu zavedení opatření ublížilo, tak se vše najednou změnilo. Potom přirozeně ztrácíte víru v to, že ta rozhodnutí, která se týkají každého z nás, ekonomiky, studia nebo práce, dělají odborníci. Ve zkratce, je to dobré pro Andreje Babiše, zavedu to, není to dobré pro Andreje Babiše, nezavedu to. Zda je to potřebné z hlediska epidemiologického, či hospodářského, je mu zcela lhostejné.

S jakými ambicemi jdete do senátních voleb?

Mám velkou ambici. Potěšilo mě, že jsem dostala nabídku kandidovat za pražský obvod a že jsem získala podporu. Ukazuje se, že porazit Andreje Babiše je možné pouze, když lidé podobného zaměření spojí své síly. Mně se podařilo mít podporu ODS, získat podporu TOP 09, STAN a Liberálně ekologické strany. Dává to smysl, i když se jednotlivé subjekty mohou v některých otázkách rozcházet. Ale v tom základním se shodují: cítíme, že je potřeba upevňovat poměrně křehké kořeny demokracie u nás. Právě to mě obrovsky motivuje jít do senátu. Když jsme se bavili o tématu Tchaj-wan a Čína, ukazuje se, že senát je v současné české politice jedinou institucí, která pevně drží základní hodnoty jako jsou svoboda a demokracie. To je mé celoživotní politické téma a chci, aby tento proud posílil a byl více slyšet.

Kandidujete v Praze 1. Jaké jsou podle vás největší problémy centra metropole?

Určitě je to doprava, bydlení, zdravý prostor pro život, kultura, podpora podnikání i prostor pro nejrůznější aktivity. Mnozí Pražané měli pocit, že centrum tak, jak jsme ho zažili před koronavirem, už jim ani nepatří. Vždycky je k tomu však potřeba dodat, že senátor není komunálním politikem. Jeho základním úkolem je tvořit zákony pro celou zemi a ochraňovat demokratický a svobodný systém. 

Jak je tedy možné pomoci obvodu, ve kterém kandidujete?

Rolí zákonodárce je nastavit pravidla tak, aby občan i samospráva obce měli co nejvíce svobody pro svá rozhodnutí. Aby občana ani radnici nesvazovalo množství byrokratických překážek. Nejlepší pomocí svému senátnímu nebo poslaneckému obvodu je odstranění zbytečných překážek a uvolnění rukou všem, kteří ve městě žijí a chtějí něco dělat. Díky aktivitě, kterou nikdo zbytečně nebrzdí, se věci pohnou dopředu. Cestou k odstranění bariér, zjednodušení a jistě i ke zlevnění, je digitalizace nebo přehlednější a jednodušší zavádění údajů do centrálních systémů.

Jak se díváte na politickou situaci v České republice obecně?

Nejsem s ní spokojena. Velmi mi vadí, jak svou funkci vykonává prezident země, jak se chová. Mám vážné výhrady vůči předsedovi vlády, kvůli jeho minulosti a střetu zájmů. Pevně věřím, že tato etapa brzy skončí. Za třicet let od revoluce došlo k obrovskému posunu, patříme mezi blahobytné země. Po materiální stránce se jako společnost máme dobře, nyní jde o to, abychom dozráli i občansky. Abychom si uvědomili, že být občanem na nás klade i povinnosti. Že se o svou zemi musíme starat. Jako pečujete o svůj dům: pozorně a s láskou, aby vám vydržel a byl dobrým domovem i pro vaše děti.