středa 27. května 2020 Valdemar

(NE)OBYČEJNÍ: Z Černé Hory přes Argentinu do Prahy. Přečtěte si příběh herce Vuka Čelebiće

Vuk Čelebić je dvaatřicetiletý herec, který se narodil v Praze, vyrůstal v bývalé Jugoslávii na dnešním území Černé Hory, kde jeho otec pracoval jako ministr kultury. Později se přestěhoval do Argentiny, kde strávil značnou část svého dospívání, proto se svým bratrem mluví španělsky. Vuk má za sebou televizní role například v seriálu Ulice, ale hrál i v Divadle na Vinohradech, Divadle Most a stálé angažmá má v Západočeském divadle v Chebu. Je otcem dvou dcer a těší se, až se po nouzovém stavu opět vrátí na jeviště a před kamery.

Vuk. Jako vlk

„Ahoj, jsem Vuk. Jako vlk,“ takhle se Vuk většinou lidem představuje. Exotické jméno má kořeny v srbštině a opravdu znamená vlk. Vukův otec je Černohorec a matka Češka, potkali se v Praze, kde Vuk strávil prvních pět let svého života.

Když bylo Vukovi pět, stěhoval se s rodinou do Černé Hory, kde otec dostal místo ministra kultury. „Otec si zaslouží velkou úctu a velký respekt za to, co dokázal, protože se narodil v divokých podmínkách a prožil těžké dětství v horách v podstatě mimo civilizaci.“ I Vukovo dětství na sídlišti v Podgorici bylo relativně divoké. „Hodně jsme se prali, ty hry dětí v Černé Hoře jsou mnohem divočejší než tady,“ vzpomíná.

S matkou česky, s otcem srbsky, s bratrem španělsky

Jazyk pro Vuka nebyl problém. „My to měli od narození rozdělený tak, že s otcem mluvíme srbsky a s matkou česky. Když jsme všichni, tak je hlavním jazykem srbština.“ Vuk ovládá srbštinu, češtinu, španělštinu a angličtinu, kterou pochytil z televize. „Anglicky jsme se naučili hodně z filmů, protože v Černé Hoře se tolik nedabuje,“ popisuje Vuk. „Je pro mě složité přepínat mezi jazyky. Většinou přemýšlím v tom jazyku, kterým zrovna mluvím. Překládání už bývá složitější,“ říká Vuk, který s bratrem komunikuje v podstatě jen španělsky, což je naučil život v Argentině.

„Otec paradoxně neuměl španělsky, uměl trochu anglicky, musel se jazyk naučit. Já a bratr Marko taky, abychom mohli chodit do školy, kde se učili ve španělštině. Právě proto jsme prosili spolužáky, aby s náma mluvili španělsky, ale oni věděli, že nerozumíme, tak to zkoušeli anglicky, čemuž jsem tehdy nerozuměl vůbec, takže vlastně jediný, co fungovalo bylo, že jsme si řekli, že my dva mezi sebou budeme komunikovat španělsky, abychom se to rychleji naučili,“ popisuje Vuk. Tohle zůstalo oběma bratrům dodnes. S matkou se tedy Vuk baví česky, s otcem srbsky a s bratrem španělsky.

Když Vukův otec skončil na postu ministra kultury, stal se velvyslancem bývalé Jugoslávie v Argentině. „Když se v osmi letech přestěhuješ do Argentiny, je to hodně jiný. Začali jsme tam chodit do soukromé školy, kde děti měly vlastní uniformy s vlastním logem, s vlastním gala, chodilo se v kravatě a byly tam děti z bohatých rodin, takže to byl úplný opak toho, co jsem znal z Černé Hory,“ popisuje Vuk a pokračuje v popisu dětských konfliktů. „To už byla aktuální situace kolem jugoslávské války. My jsme sice byli schovaní v Argentině, ale ty děti v Argentině věděly, jak tím vyprovokovat a já jsem se tím nechal vyprovokovat, takže potom docházelo ke konfliktům, za které jsme dostávali tresty. Ty probíhaly tak, že jsem musel přijít do školy v sobotu a čtyři hodiny jsem tam musel sedět.“

Z Argentiny přes Černou Horu do Prahy

Vuk na mě přitom zdaleka nepůsobí jako horká balkánská hlava, vypadá naopak velmi klidně a vyrovnaně. „To jsem se naučil, ale pořád to mám tak, že když se děje křivda nebo je někdo neprávem v ohrožení, tak se tu situaci snažím řešit. Jsem spíš ten, kdo uklidňuje konflikty nebo hádky, ale umím se naštvat.“

Po čtyřech letech se Vuk vrátil z Argentiny do Černé Hory, kde vystudoval gymnázium a v osmnácti letech přišlo stěhování do České republiky. „Dostal jsem se na DAMU, ale k herectví jsem přičichl už v Černé Hoře v patnácti letech v rámci amatérského souboru. Ta teorie a kritika nebyla úplně praktický obor, ale měli jsme praktický předmět společně s režiséry, kde režiséři neměli herce, takže jsme si vzájemně hráli a režírovali.“ První roli dostal Vuk v Divadle DISK, které je součástí Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze. Od vedoucího katedry jsem později dostal nabídku, abych přešel na režii, což jsem přijal. V prváku režie jsem ale opět spíš hrál. „Dostal jsem roli černohorského mafiána. Ten měl na starost pudla, kterého hrál Vojta Dyk. Celej ten ročník dělal hru Láska vole od Petra Kolečka, který je teď už známý scénárista pro televizi. Na těch samých klauzurách, přes které jsem se dostal na režii, jsem hrál roli Dona Juana, takže jsem později dostal nabídku přejít z režie na herectví, kam jsem nastoupil a kde už jsem zůstal.“

Stálé angažmá v Chebu a natáčení Ulice

Po absolventském ročníku Vuk nedostal stálé angažmá, ale hrál v divadlech v Praze a natáčel drama Cyril a Metoděj. „Byl jsem například u založení Divadla X10, dostal jsem roli náčelníka Bromdena v divadle v Mostě. Na základě této práce jsem hrál v ABC v Markétě Lazarové. Pak přišla nabídka na hostování v divadle v Chebu. Tam jsem se seznámil se souborem jako host a později jsem dostal nabídku na stálé angažmá, kterou jsem přijal. Teď jsem tam šestou sezónu.“

V Západočeském divadle v Chebu hrál Vuk Čelebić například Valmonta v Nebezpečných vztazích, což byla podle jeho slov jedna z nejkrásnějších hereckých výzev.

U divadelních rolí však nezůstalo. „Už jsem si zkusil televizní herectví. Měl jsem roli Roberta Bláhy v seriálu Ulice. To byl mladý ambiciózní svůdník, který myslel na své potřeby a chtěl něco dokázat a nedbal na lidi kolem sebe. Nakonec moje postava zemřela, ale natáčeli jsme to asi rok a půl a dva roky to běželo v televizi.“ Právě do rolí záporáků nebo svůdníků je Vuk pasován často a podle jeho slov ho tato poloha baví. „Hodně mě ale baví i historické filmy. Dělal jsem v několika zahraničních filmech a bylo to jiné. V historických filmech bych si znovu zahrál opravdu rád.“

Vuk se v březnu vrátil zpět do Prahy a aktuálně ho mohou čtenáři vidět na televizních obrazovkách v reklamě, ale také v několika záznamech divadelních her, které zveřejnilo divadlo v Chebu. „Jsem v Praze hlavně proto, abych byl blízko mým dcerám, které bydlí s jejich matkou. Z hereckého hlediska vlastně vůbec netuším, co se stane, až se situace zase uvolní a začne se znovu natáčet, ale těším se.“

Ohodnoť článek

Celkem hlasovalo10 čtenářů

Autoři | Foto Jan Luxík

Štítky rozhovor, neobyčejní, herec, Vuk Čelebić

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.