Rád se chodím historicky znemožnit, říká dirigent Jiří Korynta, diváky baví filmovými melodiemi i rekvizitami

Pod širým nebem hrál v Plzni s orchestrem vůbec poprvé. Večer odstartoval nejznámějšími melodiemi Johna Williamse. Posluchači ocenili ikonické tóny ze ságy Star Wars, Jurského parku a Indiana Jonese. Na vysokou laťku navázala videoherní česká legenda Mafia. Po ní následovaly další skladby, které potěšily fanoušky Harryho Pottera, Pána Prstenů nebo sci-fi Interstellaru. Ze všeho bylo jasně cítit, že dirigent filmové soundtracky zkrátka miluje.

„Filmová hudba je krásná v jedné věci. Je to mix všech žánrů dohromady. To znamená, že člověk si zahraje jazz, swing, metal, elektroniku, klasiku a tak dále. A tím, že tam najdete od všeho něco, je to krásné. Miluju klasiku, miluju jazz, miluju metal. Když je všechno pěkně ve spojení, a ještě to má souvislost s mým druhým hobby, což jsou filmy a seriály, je to pecka,“ říká zcela rozhodně Jiří Korynta.

Co ale musí hodně řešit je samotný program jednotlivých koncertů. Bavit to musí diváky, jeho i samotný orchestr. „Program hodně řeším, protože chci, aby si lidé koncert užili. To znamená, aby slyšeli skladby, které znají a mají rádi, jako jsou Hra o trůny, Star Wars nebo Avengers. Ale zároveň chci, aby vystoupení bavilo i mě. Jasně, že mám rád věci, jako je třeba Imperial March, ale také se mi líbí hudba, která tak často na pódiích nezní. Takže i tu chci představit. A samozřejmě jde i o to, aby si hudebníci dobře zahráli,“ potvrzuje.

„Co bych pro zábavu a diváky neudělal.“

Koncerty Pražského filmového orchestru jsou oblíbené i tím, že při nich hudebníci i sám dirigent používají různé filmové rekvizity. Při skladbě z Mafie třímal Korynta v ruce maketu samopalu, zatímco na hlavě měl klobouk a v ústech doutník. Při hudbě z populární hry World of Warcraft držel meč a štít. Při nástupu na další skladby už bylo v obecenstvu slyšet, jak lidé hádají, co si Korynta zase vymyslí. A vymyslel. Navlékl na sebe helmu Mandaloriana, Iron Mana, štít kapitána Ameriky do ruky vzal Thorovo kladivo nebo Gandalfovu hůl.

Vést orchestr v helmě Mandaloriana a blasterem v ruce? Pro Koryntu žádný problém! :-) 

„Je pravda, že se soustředím, abych si vždycky vzal přesně to, co je třeba. Já nemám úplně postavu na cosplay, co si budeme povídat, i když třeba na orky by to mohlo být dobré. Chci, aby měli diváci nějaké zpestření, zároveň mě to baví a také se mi líbí fotky, které pak vznikají. Říkám si, že pro lidi je to zajímavé a já jsem hlavně známý tím, že se rád chodím historicky znemožnit. Takže co bych pro zábavu a diváky neudělal,“ prásknul na sebe se smíchem.

„Johna Williamse vnímám jako Dvořáka dnešní doby.“

Hudba z filmů už se nebere jen jako jejich doplněk. Skladatele soundtracku vnímají hudebníci jako autory, kteří komponují klasickou hudbu. Stejně to vidí i Jiří Korynta. „Když se podíváte třeba na příklad Johna Williamse, to je vlastně klasický skladatel. Vidím ho jako dnešního Dvořáka. Je to špička, i co se týče kompozice. Třeba hudba ke Star Wars není jen o těch hitech, ale je tam spousta skladeb, které jsou opravdu velmi kvalitní. Ostatně sága měla původně mít klasický soundtrack. Vždyť ten zmíněný Imperial March měl být Mars od Gustava Holsta. Většina lidí si momentálně poslechne spíše Hanse Zimmera, jehož hudba je o něco jednodušší. Ale člověk také u klasiky hned nezačíná se Svěcením jara,“ říká s úsměvem.

Když se hrají podobné tituly, může to podle Korynty přivést více posluchačů do koncertních sálů. Je to muzika, která je lidem blízká a znají ji. „Ne všichni hned poslouchají Bacha nebo Dvořáka. Musí si k tomu dojít. A filmová hudba je podle mě skvělá cesta,“ uvažuje Korynta.

„Snažím se nebrat hudbu jako byznys.“

Když orchestr před dvaceti lety zakládal, nehrála se filmová hudba téměř nikde. V poslední době ale získává na oblibě, a tak musí orchestry „bojovat“ o diváky. „Pořád se snažím filmovou hudbu nebrat jako byznys, ale jako umění. I když je to v dnešní době čím dál tím těžší. Chci lidem hudbu přenést, aby si mohli představit, jak působila ve filmu. Ne jenom, že se sejde parta muzikantů, něco zahrají a pak jdou domů. Myslím si, že je na nás vidět, že se muzikanti baví. Nicméně větší zájem o filmovou hudbu může vést k větší dostupnosti not, což je dobře,“ uvažuje Korynta.

Právě cesta k notovým partům je někdy běh na dlouhou trať a mnohdy vše skončí u právníků. „Sice je to o něco lehčí než před dvaceti lety, kdy to bylo šílené, ale pořád dostupnost není taková, jakou bych chtěl. Za ty roky už jsem si vybudoval různé kontakty, ale pořád jde o zbytečně těžký úkol. Bohužel lidé, kteří o tom rozhodují, což jsou šéfové studií, nevidí ten potenciál. Myslím si, že je to hrozná škoda, protože lidi mají filmovku strašně rádi,“ podotýká dirigent.

Také připouští, že si vždy rád zahraje ikonické melodie ze Star Wars, ale chce s orchestrem zároveň předvádět věci, které nikdo jiný nehraje. „Když jsme třeba poprvé hráli naživo Vetřelce, přišlo za mnou nemálo lidí, kteří říkali: To jsem vůbec nevěděl, že ty efekty, co jsou ve filmu, dělá orchestr,“ říká příkladem.

„Ještě těžší je dostat se k českým notám.“

Paradoxně je ještě těžší dostat se k partiturám českých seriálů a večerníčků. Originály jsou v podstatě nedostupné. „Jediný z českých skladatelů, s nímž jsme spolupracovali, byl Vadim Petrov. Od něj jsme tenkrát nějaké noty získali. Jinak bývají zápisy ztracené, spálené. To bylo především v časech, kdy si nikdo nemyslel, že by se podobná hudba někdy mohla hrát živě. Ale vznikají různé aranže. Já jsem teď odchytl absolutně skvělého aranžéra, se kterým právě děláme českou filmovou hudbu. Je krásná a je jí hromada. Třeba u pohádky S čerty nejsou žerty je každý moment ikonický. Škoda, že hudba z českých filmů není dostupnější. Ale také se to pomalu zlepšuje,“ říká s naději Korynta.

Koryntovo vášní jsou kromě filmů a seriálů také videohry. A u těch je to podle něj s notami vůbec nejtěžší. „Vzniká hromada ne úplně nejlepších aranží, protože je vytváří členové komunity, kteří tu hudbu milují a nemají se, jak k ní dostat. Zahrají si to a pak zastrčí do šuplíku. Což je škoda. Doufám, že si majitelé studií a vlastníci práv uvědomí, že lidi by si něco podobného rádi poslechli. Snažím se s nimi komunikovat, ale vždycky to uvízne u nějakých právníků. Ti si říkají, nevydělá to miliardy, tak proč se tím zabývat?“ postěžoval si dirigent.

S orchestrem v Plzni divákům přesto naservíroval hudbu z legendární české hry Mafie i slavného titulu Kingdom Come, pod nímž jsou také podepsáni Češi.

„Do Plzně se vždy rád vracím."

Jiří Korynta roky působil v Plzeňské filharmonii a současného dirigenta, kterým je Chuhei Iwasaki, přivedl k filmové hudbě. „Vždycky se sem rád vracím, protože Plzeň je pro mě možná i oblíbenější než Praha. I když tu mám samozřejmě moc rád. Ale když vyjedete mimo ni, lidé jsou jakoby rodinnější. Proto mě vždycky bavilo jezdit do Plzně, že je tady pohoda. Diváci tu vždycky byli super. Je to tady příjemné. Líbí se mi tady, lidi tu jsou prostě jiní. Stejně mě těší, když vyjedeme do Brna, nebo Olomouce. V Praze se lidi nějak bojí uvolnit,“ dodává Jiří Korynta.