Historii a příběhy pracovních táborů přiblíží výstava Evropský gulag

„Tisíce mužů a žen, kteří se provinili pouze tím, že nesouhlasili s totalitou a tyranií komunistického režimu ve východní Evropě, skončili v pracovních lágrech, které měly jediný cíl: izolovat jedince, umlčet – a zlikvidovat. Tato výstava je nejenom svědectvím o utrpení, ale také mementem doby, což považuji za mimořádně důležité," uvedl v tiskové zprávě Jiří Pospíšil (TOP 09), náměstek primátora hl. m. Prahy pro oblast kultury.

Historie Československých gulagů je částečně zapomenuta

Pojem „gulag“ je většinou spojován s pracovními tábory v Sovětském svazu. Tábory podobného typu ale existovali téměř po celé Evropě v zemích, které po druhé světové válce ovládli komunisté. Slovo jako takové se dostalo do podvědomí společnosti díky dílům spisovatele Alexandera Solženicyna. 

Po druhé světové válce v Československu existovaly přibližně dvě stovky pracovních táborů. Jejich příběhy jsou z většiny zapomenuté. „Pouze tábor Vojna u Příbrami a částečně i tábor Vykmanov II., známý jako Rudá věž smrti, jsou přitom dnes památníky. Po ostatních často nezůstaly žádné hmotné stopy ani vzpomínka na vězně, kteří zde v otrockých podmínkách pracovali a někteří i umírali,“ vysvětlil Jan Kalous, ředitel Muzea paměti XX. století.

Většina vězňů byla režimu politicky nepohodlná

„Asi nejznámější z československých táborů otrockých prací bylo 18 uranových lágrů v okolí Jáchymova, Horního Slavkova a Příbrami. Vězni tu těžili uranovou rudu, která se pak posílala do Sovětského svazu. V těchto táborech postupně pracovalo přes 70 000 lidí a odhaduje se, že polovina z nich byli političtí vězni,“ uvedl historik Petr Blažek, který se na výstavě podílel jako spolukurátor.

Proti táborům nucených prací ve své době protestovalo mnoho mezinárodních organizací , v roce 1957 došlo k ratifikaci úmluvy o zákazu nucené práce. Zatímco většina pracovních táborů zanikla právě v 50. letech, například v Albánii tábory fungovaly až do roku 1991, kdy v zemi padl komunistický režim.

Výstavu pořádá Platforma evropské paměti a Muzeum paměti XX. století a podílelo se na ní hned několik zahraničních partnerů, hlavní město Praha ji podpořilo finančně.