Třetí červnová neděle se nenápadně vkradla do kalendáře a my dnes slavíme Den otců. Není kolem toho přitom žádný velký humbuk a z reklam na nás neskáčou srdíčka nebo dárkové sady. I přesto si tenhle den zaslouží víc pozornosti, než se mu běžně dává.

Ne každá rodina plánuje exotickou dovolenou v dalekých krajích. Mnozí vědomě volí odpočinek blízko domova – na chatě, na zahradě, u příbuzných na venkově nebo u prarodičů. Je to praktické, levnější a... překvapivě bohaté na hodnotné zážitky, zejména pro malé děti. Místní dovolená má řadu výhod, které často podceňujeme. Známé prostředí dodává pocit bezpečí a absence časového tlaku i cestování umožňuje skutečně vypnout. Rodiče nemusí balit polovinu domácnosti a děti získávají prostor pro volnou hru a objevování světa vlastním tempem.

Ve středu schválila Poslanecká sněmovna novelu občanského zákoníku, která jasně říká: tělesné tresty vůči dětem jsou nepřijatelné. Novela sice nestanoví postihy, ale má silný symbolický význam, protože odmítá násilí jako běžnou součást výchovy. I „výchovná“ facka je totiž násilí a žádné dítě by nemělo vyrůstat v domnění, že bolest je normální součástí domova.

Matky, mámy a maminky dnes mají svátek. V Česku a většině okolních zemí Den matek připadá na druhou květnovou neděli. Termín svátku, který má vzdát úctu a vděk všem matkám, ale není celosvětově jednotný. V Československu se poprvé slavil v roce 1923 a jeho propagátorkou byla dcera prvního prezidenta Alice Masaryková.

Policisté žádali o pomoc při pátrání po mladém muži, který doma nechal dopis na rozloučenou s tím, že chce spáchat sebevraždu. Nevzal si doklady, telefon ani peníze. Jeho tělo odpoledne našli v jednom z parků v Praze.

Povedenou rodinu po dvou letech skrývání konečně dopadli pražští kriminalisté. Otec, matka i dcera byli odsouzeni za krácení daní, nikomu z nich se ale za mříže nechtělo. Muž utekl do Itálie, ženy se zase vymlouvaly na zdravotní problémy.

Pro každé dítě jsou začátky v mateřské škole spojeny s náročnými a stresovými situacemi. Proces adaptace přiblížila v rozhovoru pro Drbnu psycholožka Eva Němečková, která se více než patnáct let věnuje diagnostice a terapii se specializací na děti v předškolním věku. Absolvovala psychologii v německé Kostnici a se svou praxí pokračovala na švýcarské klinice, kde se zaměřila na výzkum vazeb v rodině i separační úzkost.

Olena přijela do Prahy se svými dvěma dcerami poté, co musela opustit svůj domov na Ukrajině. Počáteční problémy se školkou překonala díky podpoře spolku “Dětem Ukrajiny”. Jak se její rodina adaptovala na nový život a jakou roli hraje veřejná pomoc v začleňování uprchlíků?

Dědické spory mohou být velmi emočně náročné a snadno přerůst v dlouhodobé konflikty, které naruší rodinné vztahy. Existuje však způsob, jak se těmto situacím vyhnout – mediace. Tento proces může pomoci nejen rychle vyřešit spory, ale také zachovat dobré vztahy mezi členy rodiny.

Policisté hledali šestnáctiletou dívku, která přijela z Jihlavy na návštěvu za babičkou do Kobylis. V noci ale odešla a nedala o sobě vědět. Má psychické problémy a sebepoškozuje se, rodina se proto bála o její zdraví. Nakonec ji našli v jednom bytě v Praze.