Únětice si už v 90. letech zvolily pomalejší rozvoj. Dosud zde nežije ani tisícovka obyvatel, zato mají školu, kostel, hřbitov, divadelní sál i úspěšnou firmu – Únětický pivovar. Kvůli zachovalému vesnickému charakteru i expanzi obcí v okolí se však Únětice potýkají s overturismem. Rozhodnutí nerůst pak negativně dopadá na jejich rozpočet.

„Na fakultách jsme ukázkový příklad toho, jak se to nemá dělat,“ stálo v mém pozvání do Květnice. Začátkem milénia rostla tato obec nejrychleji ze všech v Česku a na nedostavěné silnice a další projekty se sem jezdil dívat kdekdo. Po živelném rozvoji chce nyní vesnice vybudovat chybějící občanskou vybavenost. A také skloubit různá očekávání místních obyvatel.

Stránky developerského projektu Aura Statenice vykreslují tuto lokalitu na okraji Prahy jako oázu pohody. Za slogany se však skrývá vesnice, v níž teď spolu lidé ani nevydrží v jedné místnosti. Kvůli plánované masivní výstavbě. Jak se stalo, že se Statenice mohou rozrůst ze dvou na osm tisíc obyvatel, a proč to tak otrávilo vztahy v obci?

Na jedné straně developeři s až miliardovými obraty, na druhé podfinancovaná zastupitelstva v malých obcích s lukrativními pozemky. Výsledkem bývá nekoncepční výstavba a přetížené veřejné služby, které dopadají i na českou metropoli. Kdo rozhoduje o tom, jak budou vypadat pražská předměstí? Zjišťovala jsem ve Statenicích, Květnici a Úněticích.