Skateboarding nebere nikdo jako fotbal nebo atletiku a doufám, že ani nezačne, říká Maxim Habanec

Jak jste trávil dny během omezeného pohybu v Česku? Připravoval jste se doma nějak individuálně?

Abych byl upřímný, tak jsem se moc neomezoval. Většina skateparků byla po celou dobu přístupná, a ještě jsem měl k dispozici svoji halu Red Bull Maxspace. Jezdit jsem mohl tedy naplno a byl na to dostatek času i klidu. Náročnější to bylo s kondiční přípravou bez trenéra, ale myslím, že jsem se docela rychle přizpůsobil a mám teď kvalitní plán, který mohu plnit. Když nebylo kam jít, tak jsem improvizoval a hodně cvičil venku a častěji chodil například běhat. Teď se už oficiálně otevírají sportoviště pro profesionální sportovce, takže co se týče přípravy, tak už to bude návrat k normálu.

Jak jste se vyrovnal s odložením olympiády? Stihl jste zajet nějaké kvalifikace?

Máme zajeté dva bodové zisky a dalších pět nám jich teď chybí. Letos jsem se připravoval tři měsíce v USA a byl jsem hodně spokojený se svým zlepšením a trochu si říkal, že je škoda, že jsem tak nezačal dříve. Takže mít teď více času je pro mě spíše příležitost než krize. Snažím se to brát, jak to je a v rámci možností z toho získat co nejvíc.

Berete odložení olympiády jako výhodu, že se můžete více připravit? Nebo vám to naopak spíše narušilo všechny plány?

Plány mi to narušilo, ale je trochu v mojí povaze se k těm plánům moc neupínat a měnit vše za běhu. Proto, jak jsem říkal, beru to spíše jako příležitost ještě víc se zlepšit. Na druhou stranu nebudu říkat, že není těžké udržet si motivaci. Od 13 let každý rok závodím a teď najednou nic, a tak se snažím dávat si jiné cíle, jako natočení těžkých triků, co chci vrátit nebo zlepšení kondice. Je super, že teď mám dostatek času na regeneraci, to je luxus, který jsem poslední tři roky fakt neměl.

Proč jste se rozhodl vycestovat za tréninkem do zahraničí? A proč právě do Kalifornie?

Kalifornie je Mekka skateboardingu, tak už to tam bere vážně několik generací. Mají k tomu super přístup a spoustu znalostí, které se do Evropy teprve dostávají. Další věc byla, že jsem mohl trénovat v Red Bull centru kde jsou každý den k dispozici trenéři, fyzioterapeuti a celkově skvělý kolektiv. Trénují tam fakt špičky ve svých sportech jako třeba Lindsey Vonn, Felipe Gustavo nebo Leticia Bufoni. Pro mě bylo obrovským přínosem být mezi sportovci, kteří jsou ve svojí přípravě na úplně jiném levelu než já. Rád jezdím či trénuji s lepšími, protože pak i to zlepšovaní je rychlejší. Proto zahraničí a právě Kalifornie.

Myslíte si, že je skateboarding v Česku vnímaný jako sport nebo spíše jako zábava "skejťáků", kteří se v uvozovkách jenom poflakují po ulici?

Z mého pohledu je to těžké říct, ale mám pocit, že čím dál tím více lidí ho bere jako super volnočasovou aktivitu, která je prostě zábavná a dá se dělat třeba i na profesionální úrovni. Rozhodně ale nikdo nebere skateboarding jako fotbal nebo atletiku a doufám, že nikdy nezačne.

Patří podle vás skateboarding do kategorie nebezpečných sportů? Zažil jste už nějaké vážnější úrazy, ze kterých máte například nějaké následky?

Vždycky říkám, že skateboarding není extrémní, ale spíše technicky náročný sport. To souvisí i s pády, je jich mnoho, ale většinou po malých dávkách. Většinou jde tedy o modřiny, odřeniny a podobně. Jednou za čas se člověk nevyhne výronu nebo nějaké zlomenině, ale musím říct, že jsem měl celkem štěstí. Trvalé následky mám, ale nic, co by mě nějak extra omezovalo. První je, že jsem si vylámal zuby a mám taky sešroubovaný jeden prst, který už není jako dřív.

Co byste doporučil malým dětem, které k vám vzhlíží a chtěly by se jednou stát profíkem?

Najít si dobrou partu, se kterou budou jezdit. Je důležité jezdit a nebýt v tom sám, v kolektivu to zlepšování jde vždycky lépe. Druhá věc je, že čím víc to člověka baví, tím lehčí to pak je.