Z hřiště do pražských ulic s letáčky v ruce. Malijský záložník Dembélé vzpomíná na živoření v Česku s úsměvem

„Stále jsem v kontaktu s některými hráči Slavie. Praha je velmi krásné město, které jsem si zamiloval. Mám tam rád mnoho míst. Například 02 arénu i stadion Slavie,“ řekl redakci sympatický malijský fotbalista. Ještě před deseti lety však mluvil jinak a Slavii nemohl přijít na jméno.

Z PSG mezi "otrhané" sešívané

V létě 2010 přišel do Slavie jako naděje, která má za sebou angažmá v juniorském týmu PSG. Slavia tehdy měla za sebou zisk titulu v sezonách 2007/2008 i 2008/2009. V té době se už nad klubem začala stahovat černá mračna, kterými lze nazvat výsledkovou krizi, dluhy a existenční problémy.

Slavia před jeho příchodem opět nepostoupila do Ligy mistrů a v Evropské lize skončila ve své skupině poslední. Byla to na dalších sedm let poslední účast Slavie v evropských pohárech. Trenér Jarolím dostal od vedení klubu ultimátum, kterým bylo neprohrát v Ostravě. To však nesplnil, vedení Jarolíma ani tak neodvolalo, ale Jarolím nakonec rezignoval sám. Slavii nový trenér Cipro dovedl k sedmému místu v lize, což bylo pro tým nejhorší umístění od sezóny 1990/91, poprvé od roku 1991 se nekvalifikovala do žádného evropského poháru.

Ke sportovním problémům se přidaly problémy ekonomické. Rozpočet Slavie byl nastavený na pravidelnou účast v evropských pohárech a při neúčasti v nich došlo k výpadku příjmů, které se nepodařilo pokrýt. Finanční situaci klubu zhoršovalo i velké množství hráčů s profesionální smlouvou (84), mnohdy za nadstandardně vysoký plat. Právě v ten moment se začal hroutit také Dembélého „český sen“.

Bassirou Dembélé a Petr Trapp.

Psal se duben 2011 a někteří hráči naposledy dostali výplatu před Vánoci. Mezi nimi byl také malijský záložník. „Minulý týden po zápase s Teplicemi přišel domů a neměl tam jídlo. Tak šel spát hladový,“ říkal tehdy jeho albánský agent Lorenc Hysi. „Poprosil jsem v jednom hotelu, aby mu tam dali najíst a strhávali mu to z výplaty. Jenže to mu vedení Slavie zatrhlo,“ řekl v roce 2011 Deníku Sport.

Z tréninku do ulic Prahy s letáčky v ruce

Situace dohnala tehdy jednadvacetiletého hráče k tomu, že se v centru Prahy domluvil s jedním z majitelů restaurací, který byl zároveň fanouškem fotbalové Slavie. Za obědy mu roznášel před podnikem letáčky. „Slavia v ten čas zažívala těžké období, ale zvládla to a vrátila se silnější. To období bylo těžké pro všechny lidi ve Slavii,“ zavzpomínal v rozhovoru pro Drbnu.

V té době odstartovala také mediální přestřelka, která měla tři účastníky. Dembélého, jeho albánského agenta Hysiho a trenéra Michala Petrouše. Hledat po téměř deseti letech viníka a oběť by bylo víc než složité. Dembélé tehdy osočil trenéra Petrouše z neprofesionálního chování a nekomunikace. Jeho hráčský agent ho měl podle jeho slov okrást o peníze, které mu měl po zfalšování podpisu vybrat z bankovního účtu, což samozřejmě vyvolalo ve "sklenici vody" ještě větší bouři, kdy agent Hysi nazval Dembélého nevyrovnanou osobou, která mu dluží statisíce za období, kdy ho dotoval během slavistické finanční krize a nakonec Dembélému pohrozil žalobou. Tehdy malisjký reprezentant v médiích často vzpomínal na trenéra Jarolíma.

„Zpočátku to bylo všechno přívětivé. Vybral si mě trenér Karel Jarolím, nabídl mi smlouvu na tři roky. Slavia hrála evropské poháry, považoval jsem to za dobrou příležitost, jak si vylepšit jméno. Nebyl jsem v mužstvu cizincem sám. Trenér Jarolím mluvil výborně francouzsky, všechno mi trpělivě vysvětloval. Všechno se obrátilo, když odešel a přišel trenér Michal Petrouš. Vůbec mě neuznával, nebyl schopen se mnou komunikovat. Postěžoval jsem si v novinách, nikdo mě neupozornil, že je to špatné a přišly postihy: přeřazení do B mužstva, pak vyřazení z kádru, nedostával jsem plat. Byla to hrozná doba, vždyť jsem ani neměl co jíst,“ říkal v té době v Deníku Sport.

Bassirou Dembélé.

S odstupem času už emoce vyprchaly a Dembélé v rozhovoru pro Pražskou Drbnu bral vše nadhledem. „Ano, byla to mladická chyba. S panem Petroušem jsme měli komunikační problém. Chtěl jsem udělat všechno, co šlo, pro Slavii, ale nakonec to nevyšlo. Hodně jsem se tím naučil. Ve skutečnosti mám Slavii stále velmi rád,“ zavzpomínal.

Po ukončení angažmá v sešívaném dresu se vrátil do Afriky. „Po odchodu z Prahy jsem se vrátil za rodinou do Mali, tam jsem si znovu zahrál malijskou ligu a začal jsem od začátku. Potřeboval jsem hrát,“ dodal.

Afrika - Evropa - Afrika

Dembélé tak působil už v útlém věku jako světoběžník. V osmnácti letech odletěl z malijského Bamaka do Paříže, kde se uchytil v juniorce slavného PSG. Poté přišel přestup do Slavie, kde měl strávit tři roky. To však nevyšlo a tak ve dvaadvaceti letech nabral Dembélé opět směr Mali. Tam strávil necelé tři roky, aby vyrazil na zkušenou do tuniského AS Gabes. Ani tam se však příliš neohřál, když se ještě tentýž rok vrátil do rodného Bamaka, odkud v roce 2017 vyrazil vstříc poslední profesionální fotbalové zkušenosti, tentokrát v dresu řeckého Anagennisi Karditsas.

Bassirou Dembélé a Mohamed Sissoko.

Dnes je mu třicet, je ženatý a fotbalu se věnuje na opačném konci „barikády“. „Teď zakládám akademii v Mali a zároveň jsem hráčským agentem. Pracuji s mladými talenty. Momentálně žiji mezi Francií a Mali, jsem hodně v pohybu,“ shrnul.

Na Českou republiku nezanevřel. „Do Prahy se chci zas vrátit, potkat se s přáteli a taky chci zajít na zápas Slavie,“ uzavřel.