Petr ubytoval třicet uprchlíků. Hlavně, ať lidi nepřestanou pomáhat, vzkazuje

Důležitá byla organizace

Rusko zaútočilo na Ukrajinu ve čtvrtek 24. února, o čtyři dny později už Petr na sociální síti nabízel bydlení. K dispozici měl jeden prázdný byt v Holešovicích a hledal do něj zájemce i vybavení. Za deset minut už měl první rodinu, to byl ale jeden začátek. Akce se proměnila v opravdový „kulový blesk“, jeho otec mu dal k využití další čtyři byty před rekonstrukcí. Opravy prostě počkají. Kapacita se naplnila prakticky okamžitě.

„Když jsem věděl, pro kolik je to lidí, začal jsem řešit vybavení,“ vysvětlil Petr. Jeho původní příspěvek má pět desítek komentářů, další třicet. Nabízeli postele i rýžovary, stoly, kočárky. Aby se ve všem vyznal, na řadu přišly excelové tabulky. „Bylo to hodně rychlé, během čtyř dní jsme dokázali těch pět bytů pro skoro 30 lidí vybavit. Nejvíc mě překvapilo, že to lidi byli schopni přivézt. Čekal jsem, že řeknou: mám volnou, postel, matraci, tak si pro ni přijeď. Bylo skvělé, že jsem nic nemusel řešit,“ dodal.

V přípravě bytů využil kontaktů ze všech sfér svého života. „Fanoušci Slavie, softbalisti, lidi z gymplu, náhodní kamarádi. Měli jsme jít s kamarádkou na večeři a ona mi píše: hele, na večeři nejdeme, půjdu s tebou třídit věci. A strávili jsme tři hodiny přebíráním nádobí, ložního prádla,“ zasmál se.

Byty vybavili během pěti dnů.

Prvotní obavy

Jak přiznal, svým rychlým rozhodnutím si nebyl úplně jistý. „Když jsem o tom psal zprávu rodině, tak jsem trochu strach měl, protože moje tři sestřenice v jednom z domů bydlí s rodinami. Bál jsem se, jaká bude jejich reakce, ale byly automaticky naprosto pozitivní. Říkali nám, že tam vznikne velká komunita, že takoví Ukrajinci jsou, ale nám je to jedno. Nebojíme se,“ prozradil.

Kdo noví nájemníci v bytech jsou, osobně neřešil. Velkou roli sehrála důvěra, věděl, že jsou to lidé, kteří už v Praze někoho znají, rodinu či kolegy. Se všemi se ani nestihl potkat. Někdy jen předal klíče prostředníkům, kteří jim vše domlouvali a kteří je nastěhovali.

Nájem nechce

Co se týče nákladů, všechno platí Petr a jeho rodina. Po Ukrajincích nic nežádají, uprchlíci se ale podílet chtějí. „My nechceme nájem, přijde nám to amorální. Možná časem, až se trochu zmátoří, tak nám něco dají na energie, ale nájem platit nebudou,“ zdůraznil Petr.

Všichni si hledají práci, nikdo nespoléhá na žádnou podporu. „Člověk si po obrázcích z uprchlického tábora představuje, že jen spí a několikrát za den si jdou pro jídlo. Ale jedna paní přijela v sobotu se třemi dcerami a v úterý šla do práce na osmnáctihodinou směnu do hospody. Ví, že musí vydělat peníze na jídlo. Dost jim pomáhá zdejší velká ukrajinská komunita,“ vyprávěl.

Nadšení nesmí opadnout

Vybavení nakonec sehnal víc, než bylo potřeba. Předá je Praze 3, která vybavuje vlastní prostory. Uprchlíkům dodá ještě pár potřebných věcí, víc už ale neřeší. „Jsou strašně samostatní a nic nechtějí. Spíš jim ani do toho nechci vstupovat. A cítím, že sami nechtějí. Číslo na mě samozřejmě mají,“ zdůraznil.

Zbytku Prahy i republiky vzkazuje: „Ať lidi nepřestanou pomáhat, vlna solidarity musí vydržet dlouho, protože tohle bude trvat dlouho. To první nadšení každý zvládne, prvních 14 každý pomáhá, ale je to potřeba udržet měsíce,“ vyzval Česko.