Neváhali ani minutu. Z hořícího objektu zachránili policisté tři děti
Na datum 13. srpna 2020 policista Pohotovostního a eskortního oddělení Královéhradeckého kraje nstržm. Jakub Jelínek a policista dálničního oddělení Pravy prap. Josef Komžák jen tak nezapomenou. Všimli si totiž hořícího objektu v Lovčicích, ze kterého vycházel hustý černý dým. Jak záhy zjistili, uvnitř byly tři děti. Co se dělo následně, jsme probrali v rozhovoru s oběma hrdiny.
Chceš se stát policistou?
Chceš pracovat ve vzrušujícím a dynamickém prostředí s mladými kolegy? Chceš mít smysluplnou práci s různorodou pracovní náplní? Nemáš žádnou praxi? Nevadí, přidej se k policii.
Naučí tě pracovat a jednat s lidmi, střílet z krátkých a dlouhých střelných zbraní, sebeobranu a boj zblízka. K bezpečí svému i svých blízkých můžeš sám přispět a chránit je, protože pocit bezpečí občanů není policii lhostejný.
Více informací zjistíte ZDE.
Kde jste se nacházeli, když jste si všimli nedalekého požáru? Jaká byla vaše reakce?
Jakub Jelínek: Od místa požáru bydlím asi 500 metrů. Byl jsem zrovna doma na zahradě, když jsem si všiml hustého dýmu. Nasedl jsem na kolo a jel se tam podívat. U vrat hořícího objektu jsem si jako první všiml majitelky. Zeptal jsem se jí, zda je někdo v domě, a když mi řekla, že tam jsou tři děti, ihned jsem se rozhodl pro ně běžet a dostat je ven mimo nebezpečí. Situace byla poměrně nepřehledná. S kolegou jsem se potkal u vrat, když jsem vynášel první dítě. Převzal si ho ode mě a předal matce.
Josef Komžák: Shodou okolností jsem byl na procházce s rodinou kousek od místa, kde požár začal. V hořícím objektu jsem byl první a začal ho hned obhlížet.
Než jste se dostali k dětem, co vás cestou čekalo? Čím jste se chránili?
Jakub Jelínek: Kolega obcházel dům, zatímco jsem vykopnul vchodové dveře, abych se k dětem dostal. Cestou k domu byl všude velký žár a kouř zasahoval až k hlavnímu vchodu, a tak jsme se báli, aby se oheň nerozšířil do domu. Chráněný jsem nijak nebyl, myslel jsem jen na to, že se musím co nejdřív dostat dovnitř pro děti.
Josef Komžák: Když jsem obcházel objekt, uviděl jsem, že uvnitř domu jsou děti. Rychle jsem se přemístil ke vchodu a děti jsem pak u něj přebíral od kolegy, který se mezitím dostal dovnitř. Požár se hrozně rychle šířil a všude byl nesnesitelný dým a žár. Neměl jsem žádné ochranné pomůcky, nebyl čas. Sice jsem se nadýchal zplodin, ale to jsem neřešil.
Čím jste dostali stranou auta?
Josef Komžák: Viděl jsem, jak se požár šíří rychle, tak mě hned napadlo, že je potřeba auta dostat pryč. Požádal jsem majitelku, aby mi dala klíče, a pak jsem s nimi rychle odjel.
Ví se, z čeho požár vznikl?
Jakub Jelínek: O dalším šetření informace nemám.
Josef Komžák: Já také ne.
Jakube, vy jste při záchraně dětí utrpěl zranění…
Jakub Jelínek: Měl jsem popálené pravé předloktí a odřeniny na levé ruce. Po popáleném předloktí mi zbyla jizva na památku. (úsměv)
Právě pro tyhle okamžiky jste si zvolili tuhle práci?
Jakub Jelínek: Vždycky, když se něco povede, mám radost. Kdo jiný má v popisu práce, že musí pomáhat a chránit. (úsměv)
Josef Komžák: Ano. Má práce je skvělá, hodně rozmanitá, nikdy nevíte, co přijde. Je to adrenalin, ale stojí to rozhodně za to.
