Mládě ježury australské roste jako z vody. Je první svého druhu v pražské zoo

Kamery umístěné v noře

„Mládě zatím skvěle prospívá, už jsou patrné první ostny. Je pořád aktivnější a matka se o něj velmi dobře stará,“ uvedl chovatel David Vala.

Mládě, které aktuálně měří devatenáct centimetrů, je zatím spolu se svou matkou umístěné v zázemí. Tam jeho vývoj od prvních dní od narození chovatelé sledují na kamerách umístěných v noře. Malou ježuru tak zatím návštěvníci zoo v Troji v expozici zvané Darwinův kráter obdivovat nemohou. K vidění je nicméně jiná dvojice. Do nově vybudovaného pavilonu se ježury, které pražská zoo chová od 50. let 20. století, přesunuly v roce 2020. Do nových prostor se stěhovaly z expozice zvané Indonéská džungle, kterou tito savci obývali od roku 2013. Předtím byl jejich domovem tehdejší Pavilon malých živočichů.

Podle mluvčí pražské zoo Lucie Dosedělové se odchov ježury australské v posledních dvaceti letech podařil pouze třem zoologickým zahradám. V minulém století evropské zoologické zahrady ježury odchovaly jen jedinkrát.

Primitivní savci, kteří snášejí vejce

Ježury patří mezi primitivní savce. Samice snáší vejce, z něhož se zhruba po deseti dnech vylíhne mládě, které se následně vyvíjí ve vaku na matčině břiše. Tam tráví asi osm prvních týdnů života a živí se mateřským mlékem, které olizuje z takzvaného mléčného políčka na břiše matky. Poté, co mládě vyleze z vaku matky, zůstává ještě několik měsíců v hnízdě. Černobílé bodliny, díky nimž jsou ježury podobné ježkům, mají novorozenci ukryté pod kůží a objevují se postupně.

Ve volné případě je možné ježury vidět v Austrálii a Tasmánii, kde obývají kamenité stepi a polopouště. Dospělí jedinci, kteří váží až šest kilogramů, se živí mravenci a termity. Citlivým čenichem vypátrají jejich hnízdo a lepkavým jazykem vtahují hmyz do trubičkovité bezzubé tlamy. V případě ohrožení se ježura většinou zahrabává do země a naježí bodliny. Samci mají navíc na zadních nohou ostruhu, do níž ústí jedová žláza.