Vladislav Vančura, který se narodil před 130 lety, patří k nejvýznamnějším českým spisovatelům
Vladislav Vančura je jedním z nejvýraznějších českých spisovatelů 20. století. Autor románů Rozmarné léto či Markéta Lazarová se narodil před 130 lety, 23. června 1891. Prosadil se také jako filmový scenárista a režisér. Vančura je rovněž spjatý s meziválečnou avantgardou a ve svých prózách často experimentoval s formou nebo používal náročný jazyk. V roce 1942 jeho život předčasně skončil, a to když ho zavraždili němečtí okupanti.
Úspěšné převedení knih na filmové plátno
Rodák z Háje na Opavsku vystudoval medicínu, krátce provozoval lékařskou praxi, ale později se věnoval již jen umělecké a veřejné činnosti. V roce 1920 stál u zrodu seskupení mladých levicově orientovaných umělců Devětsil. Vančurovou románovou prvotinou byl Pekař Jan Marhoul (1924). Oběma Vančurovým neznámějším prózám Rozmarné léto (1926) a Markéta Lazarová (1931) se dostalo všeobecné známosti i díky jejich převedení na filmové plátno režiséry Jiřím Menzelem a Františkem Vláčilem.
Mezi jeho vrcholná díla jsou počítány také Obrazy z dějin národa českého, které začal psát v době ohrožení Československa (první díl vydal v roce 1939, nedokončený třetí díl vyšel posmrtně v roce 1948). Také Vančurova další díla se dočkala filmové podoby, a to povídkový soubor Luk královny Dorotky nebo Konec starých časů. Vančura stvořil i jednu z nejpoetičtějších dětských knížek – Kubulu a Kubu Kubikulu.
Smutný konec slavného spisovatele
Filmové režii se věnoval i sám Vančura. Režíroval či spolurežíroval například snímky Před maturitou (1932), Marijka nevěrnice (1934) a Naši furianti (1937). Mimo jiné byl předsedou Československé filmové společnosti. Napsal také dramata Jezero Ukereve, Josefína a Alchymista.
Za druhé světové války se Vančura podílel na ilegální práci – v letech 1941 až 1942 stál v čele Národního revolučního výboru inteligence. Odbojová činnost jej však stála život. V květnu 1942 byl zatčen gestapem a 1. června téhož roku v Praze-Kobylisích popraven. Němečtí okupanti ho zabili v prvních dnech stanného práva po atentátu na protektora Reinharda Heydricha. Jeho vraždou chtěli podle historiků Němci nahnat obyvatelstvu strach a ukázat, že si v podstatě nikdo nemůže být jistý svým životem.
