Kongresové centrum se nad Nuselským údolím tyčí již 40 let. Původně bylo určeno pro sjezdy strany
Na hraně Nuselského údolí vyrostla na přelomu 70. a 80. let bílá budova pojmenovaná tehdy Palác kultury. Brány nynějšího Kongresového centra Praha (KCP) poprvé otevřel komunistický prezident Gustáv Husák, a to 2. dubna 1981. Jako první akci jen pár dní po slavnostním přestřihnutí pásky přivítal XVI. sjezd vládnoucí komunistické strany, která tehdy slavila 60. výročí založení. KCP prošlo v minulých letech několika rekonstrukcemi. V září 2000 se zde konalo 55. zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a o dva roky později summit Severoatlantické aliance (NATO).
Symbol socialistické Prahy, Lidojem i Pakul
„Praha dostává... kulturní stánek takové krásy a velikosti, jakých je jen málo v Evropě i na celém světě,“ řekl při otevření šéf pražských komunistů Antonín Kapek. Dobový tisk zase psal o „symbolu socialistické Prahy“. Pražané brali taková prohlášení s rezervou a budova dostala nelichotivou přezdívku „Lidojem“, v lepším případě se jí říkalo „Pakul“. Na druhou stranu neváhalo 110 tisíc zvědavců v půli dubna 1981 čekat hodinové fronty, aby si mohli novinku pražského panoramatu prohlédnout i zevnitř.
Z architektonického hlediska je dnešní Kongresové centrum podle odborníku kopií obdobné stavby, která vyrostla v polovině 60. let v západoněmeckém Hamburku. To připustil také jeden z autorů paláce Jaroslav Trávníček, který před lety řekl, že se s kolegy vědomě drželi osvědčených postupů. „Bůhvíjaký výplod architektury to není, ale ať mi nikdo neříká, že je to špatná koncepce,“ bránil Trávníček své dílo.
Návrh z Vojenského projektového ústavu (VPÚ), podle kterého se stavělo, přitom původně komise nevybrala. Přednost zprvu dostala práce Projektového ústavu hlavního města Prahy. „Jenže naše vítězství se nepředpokládalo, a tak se uspořádala další kola,“ vzpomínal architekt Jan Bočan. „Abychom nevyhráli, musel nakonec odstoupit předseda poroty,“ řekl architekt, který byl podepsán například pod projekty ambasád v Londýně a Stockholmu.
Důvody pro ovlivnění tehdejší soutěže je možné hledat nejspíše v politice. „Vojáci byli pro stranu přijatelnější. Automaticky se předpokládalo, že tvůrci Paláce kultury dostanou cenu Klementa Gottwalda, a my jsme ani nebyli ve straně. Bez toho to tenkrát nešlo...,“ povzdechl si také Bočan. Zároveň ale dodal, že vynucené pokračování soutěže mělo i přes předem očekávatelný výsledek také pozitivní dopady, protože přimělo autory z VPÚ ke zlepšení jejich návrhu.
Stavba trvala pět let, po roce 1989 se složitě hledalo její uplatnění
Budova, o jejíž výstavbě rozhodla vláda v únoru 1975, začala na okraji Nuselského údolí vyrůstat v roce 1976 - hotová byla tedy za pět let. Sjezdy komunistické strany, pro které byl hlavně určen, ale nakonec Palác kultury hostil jen dva a po roce 1989 se složitě hledalo jeho další uplatnění. Několik let v části Kongresového centra sídlila televize Prima, v přízemí byla dokonce prodejna automobilů a v hlavním sále se hrál muzikál Dracula.
Výrazným impulzem se pro budovu nakonec stalo zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, které hostila v září 2000 a před nímž prošla modernizací. O dva roky později pak v prostorách určených pro komunistické vládce Československa jednali také nejvyšší představitelé Severoatlantické aliance. Přestavba z konce 90. let přišla na tři miliardy korun, poté následovaly další rekonstrukce. Součástí KPC je nyní například i hotel Holiday Inn PCC.
KCP pravidelně hostí nejrůznější kongresy, v jeho sálech se pořádají i kulturní představení. Zrekonstruovaný Kongresový sál se dokonce může rovnat nejlepším koncertním síním světa. Z důvodu pandemie a vládních opatření ale muselo centrum od loňského března řadu akcí zrušit.
