Praha psí: Bertík je vesnický pes, který se v Praze naučil mít rád lidi

Bertík, laboratorní pes

„Mám ještě jednoho pejska, Matýska. Matýsek měl kamaráda jezevčíka, který už byl starý a umřel nám. Matýsek byl asi tři roky sám a byl smutný. Tak jsem sháněla kamaráda a nakonec je to tady Bert,“ začíná povídat Bertův příběh jeho panička Anička. S Bertem, který byl v útulku v Kozlech u České Lípy, se poznali přes internet, když mu bylo asi rok a půl.

Bert je zvyklý na rodinný dům, ale poslední měsíce dojíždí do Prahy. „Je to zlobidlo, začala jsem ho brát s sebou, aby se trošku otrkal. Pejsky má hodně rád, ale s lidma to bylo horší. Hodně nás hlídal, na návštěvy nebyl milý.“ Teď je to už lepší, Bert chodí s Aničkou do práce do laboratoře, kde ho rozmazlují její kolegové. „Takže lidi už má rád,“ směje se Anička.

Příjemná místa v Libni

Bert už byl jednou z útulku venku, pak se ale musel vrátit. „Z útulku už si ho přede mnou vzal jeden pán, ale ten ho tam asi po týdnu vrátil, protože Bert údajně vystartoval na nějakou návštěvu,“ vysvětluje Anička a prozrazuje, že Bert se původně jmenoval Milda. „Říkala jsem si, že to na něj ani nejde zavolat, Mildo! Chtěla jsem Ferdu nebo Bertíka, nějaké znělé a české jméno. Ferdy už jsme měli dva a nedopadlo to s nimi dobře, tak jsem dala Bertíka,“ povídá Anička k původu jména.

Bert bydlí v Libni a místní zákoutí dobře zná. „Když se jde směrem na Vysočanskou k potoku, je tam pěkné hřiště, tam chodíme nejčastěji. Párkrát jsme byli i u Balabenky, kde je velké psí hřiště, spíš takový park a je to tam moc hezké.“ Bert byl podle Aničky vesnický pes. „Na vesnici se moc psi nepotkají, protože si je každý drží na řetězu, aby se náhodou neočichali, protože se můžou poprat. To je ve srovnání s Prahou velký rozdíl.“