ZA ROHEM: V Podolí se vodě nevyhnete. Je to čtvrť vodníků, veslařů a hausbótů

Ze západní strany je Podolí ohraničeno vltavským břehem, nad ním se majestátně tyčí Vyšehrad. Odtud podle pověsti skočil Šemík s Horymírem, který utíkal před popravou.

Dominantu čtvrti tvoří budova Podolské vodárny navržená architektem Antonínem Engelem. Byla vystavěna ve dvacátých letech minulého století a dříve zásobovala Prahu pitnou vodou. Za komunismu ale budova zchátrala a obnovená byla až začátkem devadesátých let. Dnes slouží jako záložní zdroj vody pro Prahu a v budově se také nachází Muzeum pražského vodárenství.

Hned za vodárnou se nachází jediná podolská základní škola. Cedule u vchodu hlásá, že škola je – jak jinak – zaměřená na plavání. Pár metrů od místního plaveckého bazénu se ani není čemu divit. „Škola je mimo jiné známá také tím, že v ní údajně učil Karel Václav Rais,“ říká Magda F., která v Podolí žije celý život. Televizní nadšenci si budovu budou možná pamatovat se seriálu Gympl, který se zde před lety natáčel.

Základní škola, která děti odmalička vede k vodním sportům.

Linii podolského břehu obkresluje Veslařský ostrov, na kterém se shromažďují veslaři, jachtaři a kanoisté. Předposlední víkend v září se tu i letos konaly Primátorky, slavný veslařský závod pod záštitou pražského primátora. Kromě těchto sportů se zde místní mohou věnovat i cyklistice nebo jízdě na kolečkových bruslích, podél vody tu z Braníka vede cyklostezka. Poměrně nedávno tu bylo také vystavěno velké hřiště, kde si každý najde to své – od malých dětí přes sportovce až po seniory, kteří si zde mohou také zacvičit.

Senior park a sportoviště v blízkosti Podolské vodárny.

Oáza klidu u vody

Lákadlem pro obyvatele celé Prahy jsou v Podolí Žluté lázně. Lidé se sem chodí koupat již od roku 1910. Svůj název získaly lázně podle barvy, kterou byl natřen plot – zřizovatelé se snažili, aby vše působilo co nejletnějším dojmem.

Pohádková atmosféra

Co se týče vodníků, žijí v Podolí údajně dva. Prvním je vodník Pivoda, který sbírá dušičky do hrníčků. Některé si ale nechává prázdné, aby s nimi mohl obcházet pražské hospůdky a ochutnávat české pivo. Druhým je takzvaný Vojvoda vodníků, který má sídlit pod Vyšehradskou skálou. Ten z české kultury tak nadšený není a tráví veškerý čas topením kolemjdoucích. Nejraději si prý vybírá mladé muže, kteří se pak utonulí musí přidat k vojsku kněžny Libuše.

Sídlo České televize na Kavčích horách.

Místní jsou v oblasti vesměs spokojení. Co jim ale v okolí chybí, je dostatek obchodů s potravinami. U vody se nachází jen několik malých obchůdků s potravinami, na velké nákupy musí jezdit do okolí. Naopak ale oceňují možnosti stravování v místních restauracích a jídelnách. „Restaurace jsou hned tady, když člověk projde parčíkem, potom další za rohem a v Sokolovně,“ pochvaluje si Alena M., která pracuje v Podolské vodárně.

Několik obchodů, které mají místní k dispozici, působí trochu jako z jiné doby.