Měl být z Řípu, dorazil z Radhoště. Základní kámen Národního divadla má překvapivý příběh
Kámen z Řípu měl hrát hlavní roli při vzniku Národního divadla. Jenže jako první dorazil do Prahy kámen z Radhoště a hlavní základní kámen nakonec pochází z lomu u Louňovic. Za jedním z nejznámějších symbolů české kultury se tak skrývá příběh plný překvapení. Znáte ho?
První kámen dorazil z Radhoště
Úplně první kámen určený pro budoucí Národní divadlo dorazil do Prahy z moravského Radhoště. Jeho vyzvednutí proběhlo 28. dubna 1868 a 5. května byl slavnostně předán stavebnímu výboru.
O několik dní později přicestoval také kámen z hory Říp. Právě ten měl původně zaujímat nejvýznamnější místo, jelikož je Říp podle pověsti spojen s příchodem praotce Čecha a počátky českého národa.
Při přípravách slavnostního položení se ale ukázalo, že ani kámen z Řípu, ani kámen z Radhoště se pro hlavní základní kámen nehodí. Stavitelé do něj totiž potřebovali vytesat prostor pro kovovou pamětní schránku s dokumenty. Museli proto najít jiný kámen, který by šel dobře opracovat.
Ten nakonec pocházel z lomu Kaménka u Louňovic na Černokostelecku. Pro Národní divadlo jej zakoupil a věnoval kamenický mistr Gabriel Žižka. Právě tento kámen se stal hlavním základním kamenem, do kterého byly při slavnosti uloženy zakládací dokumenty. „Na víku byl vytesán nápis „Národ sobě 1868“. K jeho znovuobjevení, otevření schránky a doložení původu došlo až roku 1963,“ uvedla obec Louňovice.
Kameny z celé země
Každý kámen představoval určité místo a jeho historický nebo symbolický význam. Společně vytvořily obraz celé země, která se chtěla podílet na vzniku vlastního českého divadla.
Slavnostní položení základních kamenů proběhlo 16. května 1868 za obrovské účasti veřejnosti. Do Prahy tehdy dorazily desetitisíce lidí a podle odhadů se slavnosti účastnilo přibližně 100 až 150 tisíc návštěvníků. Událost se tak stala velkou národní manifestací.
Stavba jako národní symbol
Myšlenka na vlastní české divadlo vznikla v době, kdy se Češi snažili o posílení své kultury a národní identity. Na stavbu přispívali lidé z celé země, od bohatých mecenášů až po obyčejné občany. Samotnou budovu navrhl architekt Josef Zítek a poprvé byla otevřena 11. června 1881 operou Libuše od Bedřicha Smetany.
Radost však netrvala dlouho. Už 12. srpna téhož roku budovu zachvátil požár. Oheň způsobil obrovské škody a pro mnoho lidí představoval skutečnou národní tragédii. Reakce veřejnosti však byla mimořádná. „Požár byl pochopen jako celonárodní katastrofa a vyvolal obrovské odhodlání pro nové sbírky: za 47 dní byl vybrán milion zlatých,“ uvádí stránky Národního divadla.
Obnova byla následně svěřena architektovi Josefu Schulzovi. Národní divadlo se znovu otevřelo 18. listopadu 1883 a opět zazněla Smetanova Libuše. Tentokrát už šlo o definitivní otevření.
