Jak zkrotit hejna holubů? Městské holubníky fungují lépe než střílení a odchyt

Holubi provázejí člověka už od dob domestikace ve starověké Mezopotámii a patří mezi synantropní ptáky, kteří se přizpůsobili životu v blízkosti lidských sídel. Zdivočelá forma domácího holuba vznikla z holuba skalního a dodnes se v městských hejnech mísí s různě zbarvenými jedinci z chovů.

Jak to, že se přemnožili?

Přemnožení městských holubů je do značné míry důsledkem změn ve společnosti ve druhé polovině 20. století. Po tisíce let lidé holuby chovali jako poštovní ptáky nebo pro maso. S koncem válek a rozvojem moderních technologií však jejich význam rychle klesl a mnoho chovů zaniklo.

Část holubů byla vypuštěna nebo utekla a postupně zdivočela. Zároveň se rozpadaly tradiční venkovské usedlosti, odkud se další hejna přesouvala do měst. Holubi, kteří byli po staletí zvyklí žít v blízkosti člověka, tak začali využívat budovy jako náhradu skal a městské prostředí jako zdroj potravy. Z někdejšího užitečného domácího zvířete se tak stal typický obyvatel měst, jehož počet se v některých lokalitách začal zvyšovat.

Mnoho lidí dnes považuje holuby za škůdce, často s odůvodněním, že přenášejí nemoci. Obavy z nemocí jsou však přehnané, protože riziko přenosu infekcí z holuba na člověka je obecně velmi nízké a většina potenciálních patogenů se u těchto ptáků vyskytuje jen zřídka.

„Holubi patří paradoxně – vzhledem k jejich pověsti – k těm zdravějším z ptačích druhů, a není ani příliš časté, že by v jejich tělech, například ve střevech, přežívaly nebezpečné bakterie a s trusem se dostávaly ven,“ uvedla Věra Aladzasová – Přibylová ze Záchranné stanice pro divoká a exotická zvířata.

Zdraví holubi navíc dokážou parazity omezovat díky jemnému prachovému peří na těle, zatímco hlavním hygienickým problémem zůstává spíše zaschlý trus, který může při rozpadání na prach dráždit dýchací cesty. Pravidelné odstraňování hnízd a trusu ve městech tak obvykle postačuje k prevenci problémů.

Tito ptáci jsou zároveň důležitou součástí městské biodiverzity, představují potravu pro dravce a díky své přizpůsobivosti patří mezi málo druhů schopných dlouhodobě žít v městském prostředí.

„Měli bychom být rádi za těch posledních pár živočišných druhů, které jsou schopny s námi naše hlučné a odcizené městské betonové kobky ještě sdílet. Svou přítomností zvyšují biologickou rozmanitost jinak vyprahlých měst. Přesto je pořád mnoho lidí považuje za přítěž a volá po jejich plošné likvidaci, což považuji za barbarství. Naštěstí neustále přibývá lidí, kteří tuhle barbarskou praxi odsuzují a nebojí se proti ní ozvat,“ komentuje ředitel Zoo Tábor Evžen Korec.

Proč je vybíjet, když existuje lepší řešení?

Namísto plošného zabíjení představují moderní městské holubníky etickou a efektivní metodu regulace holubí populace. Fungují tak, že holubi mají na jednom místě zajištěné krmení i úkryt a pracovníci zde zároveň kontrolují jejich hnízdění. Část vajec se nahrazuje maketami, čímž se postupně snižuje počet ptáků ve městě.

Podle odborníků jde o účinnější řešení než například odstřel, který podle výzkumů dlouhodobě populaci nesnižuje. Po zásahu se totiž pro zbývající holuby rozšíří potravní nabídka a hejna se rychle doplní novými mláďaty.

Řízené holubníky již byly úspěšně zavedeny v řadě zemí, například ve Švýcarsku, Německu, Rakousku, Francii a Nizozemí. Výsledkem je snížení populace přemnožených holubů, méně poškozených budov a zlepšení hygieny v městském prostředí.

Takto vypadá první pražský holubník, který vznikl v roce 2022 nedaleko radnice na Mariánském náměstí.

„Koncept regulovaných holubníků, známý jako Basilejský model, byl úspěšně implementován ve švýcarské Basileji, kde došlo během čtyř let ke snížení populace holubů o 50 procent,“ uvedl Vojta Jačo z firmy Holubníky pro města. Městské holubníky tak představují cestu, jak počet holubů postupně snížit humánním způsobem.