Nico z Česka vyrazil pěšky do olympiádu do Milána, cestu zvládl za měsíc
Po měsíci na cestě konečně dnes večer dorazil do Milána Nico Moro, šestadvacetiletý Čecho-Ital z Třebíče, který se vydal pěšky na pouť dlouhou přes 900 kilometrů. Jeho cílem bylo zahájení zimních olympijských her, ale cesta byla mnohem víc než fyzický výkon. „Jdu za babičku a za svým snem,“ řekl Drbně Nico, když připomínal motivaci, která ho vedla od Třebíče až do severní Itálie.
Jeho měsíční trasa vedla přes Telč, Linz, Salzburg, Innsbruck, Bolzano, Trento a další města, kde se Nico setkával s lidmi, kteří mu drželi palce a pomáhali mu během náročných kilometrů. Denně absolvoval desítky kilometrů.
Jeho cesta do dějiště zimních her byla zároveň hluboce osobní. Nico chtěl symbolicky uzavřít kapitolu své minulosti a vyrovnat se se vzpomínkami na babičku, která zemřela.
Do Milána dorazil dnes večer, tedy den před slavnostním zahájením olympiády. Kvůli přivítání v Českém domě musel pozměnit původní plány. „Chtěl jsem dojít na zahájení až v pátek, ale kvůli přivítání v Českém domě mi to logisticky nevychází. Plus tam mám mít ještě nějaké rozhovory,“ vysvětlil cestovatel Nico Moro z Třebíče. Jeho poslední kilometry mířily do cíle, na stadion San Siro, kde zítra večer proběhne slavnostní zahájení olympiády. V závěru své cesty měl živý vstup pro fanoušky. Ti mu kladli otázky a on na ně živě odpovídal. Živé vysílání bylo spuštěno kolem 18. hodiny, to byl Nico u katedrály Duomo di Milano. „Milano je nádherný město, doporučuju,“ pozdravil Nico své fanoušky. A hlásil, že do cíle mu zbývá 4,5 kilometru a ráno je objednaný na tetování, což je jeho zvyk, pokud takto někam putuje.
Nico prozradil, že nejtěžší pro něj byl čtvrtý den. „Jednoduché nebyly ani dva dny v Německu, sníh po kolena. Tam jsem si sáhl opravdu na dno,“ řekl dobrodruh z Třebíče.
Jedna z otázek byla, jak se cítí. „Cítím se, jako bych umřel, ale žiju,“ usmál se Nico. A následně živý přenos selhal, jeho manažer Zbyněk Koudelka se omluvil a slíbil, že přenos bude zítra z Českého domu.
„Dal bych si svíčkovou se šesti."
Nico se ale po chvíli znovu přihlásil a jeho přenos sledovalo kolem tisíce lidí. Ti mu vyjadřovali podporu a kladli všemožné otázky. Třeba to, kolik Nico po cestě zhubnul, jestli mu chození nebude chybět. A také se dostal k tématu italského jídla. Nico přiznal, že se mu italská kuchyně už trošku přejedla a že se domů teší na omáčky a svíčkovou „se šesti". „Dal bych si třeba koprovku nebo kachnu se zelím," rozesmál se kousek před cílem.
Cíl dosažen 6. února 2026 v 19:13
Zhruba po deseti minutách byl cíl na dohled. „Je to už za rohem. Ještě moment, musím se ještě napít," řekl vysmátý Nico. V 19:13 se sledujícím na displeji ukázal vytoužený stadion San Siro. „My jsme do dokázali, jsem moc rád, že jsme to zvládli takto společně. Dělejte v životě to, co chcete. Nic víc už nebude. Vše je boží dar, oči, nohy, uši," přidal Nico poselství pro ostatní. S pohnutým hlasem dodal, že na tu chvíli nikdy nezapomene.
V Miláně na Nica čeká zítra nejen oficiální přivítání, ale po měsíci i setkání s přítelkyní a manažerem.
