Málem ho ubili k smrti, dnes je bývalý voják ochrnutý a odkázaný na pomoc druhých
Bývalého vojáka Karla Sankota zkoušel osud hned dvakrát. Poprvé měl těžkou autonehodu s krvácením do mozku. Dokázal se z toho ale dostat. Vrátil se ke svým koníčkům a piloval si angličtinu. Pak ale přišla další rána. V restauraci ho surově napadl útočník. Prorazil mu lebku a vážně poškodil mozek. Dnes Karel ujde jen pár kroků, nemluví, nepíše, má křeče a trpí epilepsií. Přesto zůstává stále přátelský a užívá si přítomnost druhých. Aby se dál zlepšoval, potřebuje speciální rehabilitace.
„Karel nebyl vždycky odkázaný na moji pomoc. Byl to kluk plný života. Miloval sport, motorky, auta a lidi. S bratrem se kdysi zapsali do registru dárců kostní dřeně prostě proto, že jim to přišlo správné. Po maturitě našel svůj smysl v Armádě ČR u 13. dělostřeleckého pluku „Jaselský“ v Jincích. Adrenalin, angličtina, služba vlasti – to byl jeho svět,“ popisuje Zuzana Sankotová, Karlovo máma.
Karel byl jako spousta jiných mladých mužů. Osud ale pokoušel hned dvakrát. Nejprve měl těžkou autonehodu. „Lékaři nám nedávali naději, hrozila operace s nejistým výsledkem. Ale Karel je bojovník. Zvládl to. Po roce dřiny, psychotestů a fyzických testů byl zpátky. V uniformě, za volantem, ve sportu. Mysleli jsme, že to nejhorší máme za sebou. Společně jsme vybudovali můj kadeřnický salon, na který si Karel vzal hypotéku, plánoval koupi vlastního bytu a chtěl založit rodinu“ pokračuje Zuzana.
Útočník odškodné nezaplatil
Pak přišel večer, který vše změnil. Karel šel spolu s bratrem oslavit, že právě dokončil kurz pro výuku angličtiny. V restauraci ale došlo k potyčce a Karel se pokoušel situaci zklidnit. Agresivním hostům řekl, ať si své problémy vyřeší někde jinde. „Když odcházel, jeden z útočníků ho napadl zezadu. Srazil Karla k zemi a tam ho již v bezvědomí bezhlavě bil pěstmi do hlavy. Mladší bratr křičel, že je v bezvědomí a měl kdysi úraz hlavy. Snažil se mu pomoci, ale byl zbytkem skupinky napaden a zmlácen – na videu z místa, které jsme během soudních líčení museli několikrát zhlédnout, bylo vidět, jak po bratrovi házeli židle i stůl,“ popisuje Zuzana nelehké okamžiky.
Zpráva z nemocnice byla zdrcující: Karel je fyziologicky mrtvý. Následovaly čtyři měsíce operací hlavy, týdny lumbálních punkcí a náhrada lebeční kosti. „Pak přišlo probuzení do světa, kterému nerozumíte. Písmena jsou jen čáry, slova nedávají smysl, pravá ruka neposlouchá a nohy nefungují. Útočník dostal 5,5 roku, po polovině trestu byl propuštěn a na odškodném v celkové výši 9,5 mil. zaplatil pouhých dvanáct set korun. Já jsem musela prodat salon, abych zaplatila hypotéku a mohla se o Karla starat 24 hodin denně,“ pokračuje Zuzana.
Jak je na tom Karel dnes?
Dnes je Karel stabilizovaný, potřebuje ovšem neustálou péči. Ujde pár metrů, ale díky rehabilitacím se vzdálenost zvětšuje. Na delší trasy využívá vozík. Nemluví, nečte, nepíše, má křeče a trpí epilepsií, která je aktuálně zaléčená. „Přesto mu zůstala jeho povaha – je přátelský a společenský, i když je uvězněn ve svém těle a v sociální izolaci. Do armády se už nikdy nevrátí, ale s vaší pomocí má šanci na více samostatnosti a časem snad i na práci v chráněné dílně. Bojovný duch mu zůstal, chce se zase osamostatnit. Karel bydlí se mnou, musela jsem vyměnit byt za bezbariérový, kde měsíčně platíme 20 000 Kč nájem,“ říká Zuzana.
Aktuálně běží sbírka, kde se snaží vybrat potřebné peníze na intenzivní neurorehabilitace v Sanatoriích Klimkovice. Jeden měsíční pobyt tam stojí přes 190 tisíc korun. „Snažíme se jezdit dvakrát ročně. Dále potřebujeme platit pravidelnou fyzioterapii a asistenční služby, které Karlovi umožňují alespoň nějaký kontakt s lidmi, který mu tolik chybí. Z invalidního důchodu a příspěvku na péči to sami neutáhneme. Celoživotně jsem spoléhala na sebe a říct si o pomoc jsem brala jako selhání. Ale už to dál nejde. Dělám to pro Karla, který se nevzdává. Jeho velkým snem je znovu letět letadlem. Zatím zkusíme alespoň „doletět“ na rehabilitace, které mu mění život,“ uzavřela Zuzana Sankotová.
