Do práce, školy či k lékaři do čtvrthodiny? V Praze to tak má jen zlomek lidí
Nový mezinárodní index ukazuje, že cesta k městu krátkých vzdáleností je pro českou metropoli zatím daleko. Lépe jsou na tom Olomouc, Ostrava i řada polských měst. Do čtvrthodiny se totiž ke každodenním cílům dostane jen necelých čtrnáct procent místních.
Praha se v prvním ročníku Friendly City Indexu umístila na druhém místě mezi metropolemi střední a východní Evropy. Ačkoli to na první pohled působí jako úspěch, skutečná čísla ukazují, že ideál patnáctiminutového města je Pražanům zatím vzdálený. Do čtvrthodiny se ke svým každodenním cílům, tedy k práci, školám, obchodům nebo zdravotní péči, dostane jen 13,82 procenta obyvatel.
Mladí jsou blíž ideálu než lidé středního věku
Podle průzkumu se k vysněnému konceptu nejvíce přibližují mladí Pražané ve věku 18 až 24 let. Třetina z nich uvedla, že běžné cíle zvládá do 15 minut. Naopak nejhůře jsou na tom lidé středního věku, tedy mezi 45 a 54 lety. V jejich případě má k ideálu blízko jen 14,7 procent.
Menší česká města Prahu předhánějí
Výsledky indexu ukazují, že lépe než Praha si často vedou menší česká města. Olomouc se dostala na 36 procent, Ostrava na 29,7, Brno na 21,8 a Plzeň na 17,9 procent. Vysvětlením je kompaktnější urbanistická struktura i menší dopravní zátěž.
Poláci na špici
Mezinárodní srovnání odhalilo, že mezi lídry jsou často polská města. Varšava je na tom mezi metropolemi nejlépe s 15,86 procenty, ve velkých městech vede Krakow, v kategorii středně velkých se daří Splitu a mezi nejmenšími exceluje chorvatský Zadar.
Více MHD, méně aut
Zatímco ve střední a východní Evropě dominuje individuální automobilová doprava, v Česku je poměr vyrovnaný. Auto používá 42,6 procent lidí, prakticky stejný podíl ale spoléhá na MHD. U mladých do 24 let je veřejná doprava dokonce dominantní. Alternativní formy mobility jako sdílená kola nebo koloběžky se však v Česku zatím příliš neprosadily.
Komentář urbanisty: Praha potřebuje zahustit
Podle urbanisty Petera Bednára je cesta k patnáctiminutovému městu v Praze především v hustší zástavbě a kombinaci funkcí. „Pokud takové prostředí chybí, pak se i v dobře dostupné čtvrti stane nejpraktičtější cestou chůze jen chůze k zaparkovanému autu,“ upozorňuje.
„Město krátkých vzdáleností má za cíl stav prostředí, kdy je většina potřebných věcí tak blízko, že se nad chůzí nemusí ani přemýšlet. Model počítá s hustotou obchodů, služeb a pracovních příležitostí v docházkové vzdálenosti. Pak je pěší cesta pohodlný a preferovaný způsob dopravy. Pointa není v tom, že by všechny cesty musely být krátké, ale že maximum běžných aktivit je možné zvládnout bez auta," vysvětule urbanista význam indexu.
