V pražské zoo se poprvé po sedmdesáti letech narodila ježura

„Pýchavka, jak jsem ji pojmenoval, se vylíhla přibližně v polovině prosince 2022 a vak své matky opustila začátkem února 2023. Mlčení o její existenci jsem však prolomil až na silvestra, kdy už jí byl (počítáno od vylíhnutí z vejce) víc než rok. Mělo to dobrý důvod. Udělali jsme totiž neblahou zkušenost s předchozím ježuřím mládětem, kterému jsme říkali Vrána. To uhynulo v osmi měsících v listopadu 2021. Jak se u ježur v lidské péči stává, nezvládlo přechod z mateřského mléka na pevnou potravu," uvádí v tiskové zprávě Miroslav Bobek k narození ježury.

Pýchavka si prošla náročnou léčbou

Stejný osud Pýchavu nepotkal, i když podle slov Miroslava Bobka mělo mládě přechod k pevné potravě velmi těžký. Během léta totiž začala ztrácet na váze. „V polovině června měla 1 319 gramů a začátkem října už jen 1 000. Bylo zřejmé, že něco není v pořádku. Po konzultacích s experty ze Zoo San Diego proto kolegové mládě uspali, zrentgenovali a vyšetřili,“ popisuje Bobek. Mládě mělo zažívací trakt plný písku a trpělo kokcidiózou. Bylo proto nezbytné ho v anestézii nakrmit sondou a podat mu antiparazitika. Hmotnost mláděte během léčby klesla až na 870 gramů, postupně se však podařilo ho zbavit písku v zažívacím traktu a potlačit nákazu. Po několika měsících bez přirozeného příjmu potravy, se naštěstí obnovila jeho chuť k jídlu a mládě začalo přibývat na váze.

Podobají se ježkům, ale mají blízko k plazům

„Jsou to opravdu pozoruhodná zvířata, a třebaže na první pohled mohou působit jako přerostlí ježci, ve skutečnosti jde o ptakořitné savce, kteří vykazují řadu plazích znaků. Například snášejí vejce. Odchov ježur v lidské péči je ovšem extrémně náročný – a nyní se podařil i v naší zoologické zahradě," líčí Bobek a dodává: „Při posledním vážení už měla Pýchavka 1 605 gramů. Její úspěšný odchov se podařil jen díky výjimečnému úsilí chovatele Davida Valy, veterináře Romana Vodičky a kurátora Pavla Brandla. Myslím, že definitivní jméno by jí měli vybrat právě oni."