DRBNA NA CESTÁCH: Mitrovica - město rozdělené mostem i národní hrdostí
Jedno město – dva různé světy, které dělí řekla Ibar a most přes ni. Na papíře sice skončila válka v Kosovu před dvaceti lety, napětí v Kosovké Mitrovici, ale zůstává. Na jedné straně vlají albánské a kosovské vlajky a s půjčeným autem s kosovskou poznávačkou máte tak nějak pocit, že zapadáte mezi místní. Za barikádami, které střeží z obou stran mostu hlídky italských Karabiniérů, se cestovat s touto poznávací značkou nedoporučuje. Pod srbskými vlajkami se zkratka „RKS“ na registrační značce jednoduše nenosí.
Kosovská Mitrovica je dalším míst, které jsme navštívili při putování po Kosovu. Na rozdíl od mnohých ostatních měst v Kosovu, která jsou etnicky převážně albánská, je Kosovska Mitrovica jako mnohá města na severu Kosova etnicky promíchanější. Vedle sebe zde žijí Srbové i Albánci. Po dlouholetých nepokojích, které následovaly po válce došlo k etnickému rozdělení města podle řeky Ibar. Zatímco sever Mitrovice obývají Srbové, jih Albánci.
Doprava mezi oběma částmi města je ostře sledována, aby nedošlo k případným potyčkám. V rámci mise KFOR najdete v Kosovu například také české vojáky. „Mandát Armády ČR pro působení v operaci KFOR v Kosovu je do 10 osob, aktuálně zde působí osm vojáků z povolání,“ potvrdila mluvčí generálního štábu Magda Dvořáková. V rámci zahraniční operace KFOR čeští vojáci působí na různých pozicích. Například geografické služby, zabezpečení řízení letového provozu, logistické nebo spojovací služby.
Na obou stranách mostu přes řeku Ibar hlídkují italští Karabiniéři.
Právě díky misi KFOR není již napětí v Mitrovici srovnatelné s atmosférou po vyhlášení kosovského státu v před dvanácti lety. „V posledních letech došlo jen k ojedinělým incidentům, a to zejména ve městě Mitrovica, které je neuralgickým bodem vztahů mezi kosovskými Albánci a kosovskými Srby. V době klidu je pohyb po Mitrovici bezpečný, ovšem možnost vzniku nepokojů je nepředvídatelná,“ shrnul Květoslav Sulek z velvyslanectví ČR v Prištině.
Kosovská Mitrovica patří s čtyřiaosmdesáti tisíci obyvatel mezi tři největší kosovská města. Z Prištiny je dostupná automobilem po poměrně slušných cestách za zhruba hodinu.
Vlevo jižní část Mitrovice, vpravo severní část. Pohled z mostu přes řeku Ibar.
Pokud se rozhodnete cestovat na sever Kosova právě do tohoto etnicky rozděleného města, určitě neunikne vaší pozornosti impozantní Isa Begova mešita (první snímek pod hlavní fotkou), pravoslavný kostel svatého Demetriuse nebo ruiny kostela svatého Petra. Památka z roku 1303 se do dnešní doby nedochovala a na místě zůstala jen část obvodové zdi. Ruiny jsou už šedesát let chráněnou kulturní památkou.
Za návštěvu určitě stojí také mitrovické trhy (druhý snímek pod hlavní fotkou) v severní části města, poblíž mostu přes řeku Ibar. Nejenže na nich seženete domácí produkty místních farmářů, které v obchodech budete hledat těžko, ještě ušetříte.
Ruiny kostela svatého Petra.
Kosovská Mitrovica není oproti Prištině nebo například Prizrenu turisty tolik vyhledávanou lokalitou. Za jednodenní výlet z hlavního města však určitě stojí. V současnosti je jakýmsi skanzenem kosovské války, od které uplynulo už více než dvacet let. I po takové době zůstává ve vzduchu pachuť přehnané národní hrdosti a nacionalismu, který stále rozděluje město na dvě části. Důkazem může být jediný oficiální statistický údaj z roku 2011. V té době žilo v jižní části Mitrovice 70 tisíc Albánců a pouhých 14 Srbů. V severní části v té době žílo naopak více než 11 tisíc Srbů a něco málo přes 800 Albánců.
