Divadlo v Dlouhé uvede premiéru hry Zlaté město s antifašistickým poselstvím

Svět v roce 2039 vzhlíží ke starým časům, lidé se oblékají jako před válkou, pěstuje se sousedství, vzkvétají řemesla. Rodina prožívá zlatý věk, po vzoru Vídně ve 20. letech 20. století má každý znát svoje místo. Dvě hlavní hrdinky, Marianna v podání Kristýny Jedličkové s Alžbětou, kterou hraje Veronika Lazorčáková, hledají lásku, odpuštění, pravý život.

„Během inscenování tohoto dramatického klenotu meziválečné a antifašistické dramatiky jsem si nejvíc cenil jeho hravosti a vitality. Horváth napsal obě tyto hry v Berlíně začátkem 30. let," řekl Buraj.

V Berlíně dramatik sledoval, jak společnost ovládá směs rasismu, patriarchální dominance a nelítostná militantnost. Podle Buraje se dramatikovi nepodlomila kolena. „Vidí všechny hrozby velmi realisticky, ale právě v čase krize si nepřestává hrát. A to si myslím, že může být i pro nás nesmírně inspirativní," uvedl režisér.

Inscenace není jen vážná, příběh dvou mladých žen toužících po budoucnosti ve starých časech má tragikomický nádech. Děj umocňuje moderní technika, takzvané live cinema založené na snímání a promítání obrazu v reálném čase.

Na scéně budou podle dramaturgyně Terezy Marečkové dva kameramani, střihač v zázemí pracuje naživo. Kamery ztělesňují motiv iluzí. Jednou z nich je představa o návratu do doby, kdy byl svět ještě normální. „To je hodně lákavá iluze, po níž někdy toužíme, protože spousta věcí kolem nás je různým způsobem znepokojující," doplnila Marečková.

Zlaté město není hrou jen pro dvě hlavní postavy. Na jevišti se vystřídají dvě desítky herců, stálý soubor Divadla v Dlouhé i řada hostů.