Lidé se naposledy rozloučili s Krampolem, přišli Dejdar i Paroubek
Přátelé, herečtí kolegové a veřejnost se dnes ve strašnickém krematoriu v Praze rozloučili živou hudbou a zpěvem s hercem Jiřím Krampolem. Během smutečního obřadu zazpívala Šárka Rezková, melodii ze seriálu Cirkus Humberto zahrál saxofonista Felix Slováček a ze záznamu zazněla skladba Dnes už to vím v podání Krampola. Smuteční síň jen stěží stačila náporu zájemců o poslední rozloučení s oblíbeným hercem, dabérem a bavičem, který zemřel po dlouhodobých zdravotních problémech v sobotu 26. července. Bylo mu 87 let.
Mezi přítomnými byli například herci Jan Přeučil, Martin Dejdar, Luděk Sobota nebo Pavel Trávníček, zpěvák Milan Drobný, moderátorka Zuzana Bubílková, divadlo Semafor zastoupila Uršula Kluková, dorazili i bojovník ve smíšených bojových uměních Karlos Vémola nebo politik Jiří Paroubek.
Podle hereckých kolegů byl Krampol báječný člověk a skvělý kolega. „Vždycky měl pro každého milé slovo, vždy byl usměvavý a pozitivní, nejen v herecké branži, ale i obecně. A to je zejména dneska výjimečná vlastnost," řekl Dejdar. Podle Přeučila v Krampolovi odešel gentleman humoru. „Znali jsme se od divadelní fakulty, kde jsme prožili nádherné období. Společně jsme pak působili v Divadle Na Zábradlí. Byl to ohromný člověk, jeden z kolegů s neuvěřitelným smyslem pro humor," podotkl Přeučil.
„O Jiřím (Krampolovi) se jako legendě hovoří v souvislosti s jeho televizním pořadem Nikdo není dokonalý nebo s geniálním dabingem Jeana-Paula Belmonda, ale byla by škoda jeho umění zúžit jen na tyto dvě oblasti," řekl ve smuteční řeči moderátor a herec Aleš Cibulka, který připomněl Krampolovy výrazné divadelní i filmové role. Krampolův talent i smysl pro kamarádství ve svém projevu připomněla i spisovatelka Marie Formáčková.
Prostor před strašnickým krematoriem hosté obsadili dlouho před začátkem obřadu. Obřadní síň zaplnily květiny a smuteční věnce, které mimo jiné zaslala Česká televize, Český rozhlas, ministerstvo kultury nebo sportovní klub Sparta Praha.
Ve filmu Krampol debutoval v roce 1958 epizodní rolí v komedii Jána Kadára a Elmara Klose Tři přání. Postupně se z něj stal oblíbený herec a bavič. Proslul zejména rolemi tvrdých mužů nebo policistů, například v často opakovaném kriminálním seriálu Malý pitaval z velkého města, a zářil jako moderátor televizních zábavních pořadů.
Zlatou érou Krampolovy kariéry jako baviče byla nejspíš 80. léta 20. století, kdy v divadle Semafor vytvořil populární dvojici s Miloslavem Šimkem. Po revoluci pokračovali v Divadle Jiřího Grossmanna, které v roce 1990 založili a v němž Krampol působil do poloviny 90. let. V roce 2021 Krampol představil knihu Nadčasové povídky psané v kavárně Slavia, která popisuje historii divadla Semafor a obsahuje dvě desítky povídek Miloslava Šimka a Krampola, které byly součástí představení Besídka zvláštní školy a Besídka bývalých žáků zvláštní školy.
V roce 2018 obdržel od prezidenta Miloše Zemana Medaili Za zásluhy I. stupně za zásluhy o stát v oblasti umění.
