Prostě si ráda hraju, říká Ivana Stará, která maluje kraslice už přes padesát let

Jste známá svým barvením kraslic a další velikonoční tvorbou. Jaké jsou vaše nejmilejší velikonoční tradice nebo velikonoční symboly?
Moje nejmilejší velikonoční tradice je jídlo. Mám ráda, když je na stole, protože jsem vychovala tři chlapy a pak mám ještě manžela a chlapa prostě nemůžete nechat o hladu. Dneska jsem upekla mazanec a pak budu péct Jidáše a dělat velikonoční nádivku, to nesmí chybět.

Věnujete se každé Velikonoce zdobení kraslic?
Ano, bez toho nemůžu být, protože hrozně ráda tvořím. Povoláním jsem původně učitelka mateřské školy, takže si ráda hraju. Když chcete uchovat tradici, tak by neměla na stole chybět vosková batika. Kraslice barvím stylem batikovaná jihočeská straka. Ať už jsou tam jenom linky nebo kytičky, udělané perem nebo skleněným špendlíčkem namočeném ve včelím vosku. Nebo i květinové motivy, kdy batikujete lísteček nebo kytičku, ovážete to punčochou, obarvíte a vaříte v cibulových slupkách. Nebo teď jsem vyráběla malinký přáníčka, vajíčka zdobená jezerní sítinou, pro své dobré známé, místo MMsky nebo SMSky. Je to začátek jara a baví mě to.

Kde a kdy jste se všechny velikonoční praktiky naučila?
Přišla jsem v roce 1975 do Českých Budějovic z Loun, kde mě babička vedla k ruční práci a rodiče mě vedli k přírodě. Vajíčka jsem se naučila malovat na jihu, na severu to už moc nebylo, tam se pletly pomlázky, to mě naučil taťka. Peklo se, vařilo se, mamka třeba dělala piškotového beránka z formy. Až v jižních Čechách, když jsem byla na mateřské, jsem chodila za krásami a skončila jsem v Jihočeském muzeu. S panem doktorem Krejčou a u paní Husarové z Křemže jsem se naučila malovat český straky. Pak, když se někde objevíte, lidi další rok říkají: „A máte něco nového?“ To vás žene kupředu, protože nemůžete své zákazníky zklamat.

Jaký je proces zdobení kraslic?
Vajíčko si navrtáte kulatým pilníkem, já to dělám po obou stranách, protože se mi to snáz vyfukuje. Vajíčko opláchnete, necháte uschnout. Ze zásady maluji na suché vejdunky, protože když jsou mokrý, tak z toho vytéká bílek a leptá to potom barvy. Pak si zapálíte kahánek, já používám lžíci, na tom mám včelí vosk. Vezmete si nějaké dřívko se špendlíkem se skleněnou hlavičkou. Je dobré, když máte několik velikostí té hlavičky, protože musíte ucpat dírky ve vajíčku, aby vám tam nevtekla barva, když vajíčko namáčíte. Bílé vajíčko namalujete včelím voskem. Většinou to jsou ornamenty z přírody, větvičky, kytičky. Pak vajíčko dáte do nejsvětlejší barvy, buď do žluté nebo do světle červené, protože máte možnost ještě znovu to vajíčko namalovat a barvit. Obyčejně byly české straky tříbarevné. Když to máte na třikrát obarvené, necháte vajíčko zaschnout a potom ho nad plamínkem opatrně otáčíte, abyste ho nespálila. V jedné ruce máte vajíčko a v druhé papírový ubrousek a stíráte ten vosk. Potom vezmete hadřík, a to vajíčko vyleštíte, protože včelí vosk je jako leštidlo na nábytek.

Vzor jihočeské straky na kraslicích Ivany Staré.

To vám musí zabrat hodně času. Jak dlouho trvá nabarvení jednoho vajíčka?
Je lepší, když si rozděláte víc vajíček najednou, protože to musíte odstupňovat, když to schne. Takže když to potom spočítáte, tak za dvě hodiny máte třeba deset vajíček hotových. Řekla bych, že tak dvacet minut jedno vajíčko zabere.

Patříte do týmu lidových tvůrců doprovázejících akce Jihočeského muzea, účastnila jste se i výstav v zahraničí. Kde vás mohou naši čtenáři vidět a třeba se podívat, jak kraslice zdobíte?
Letos o Velikonocích v Jihočeském muzeu nejsem, protože jsem tam byla na Vánoce, kdy jsem tam předváděla šustí. Protože já toho dělám víc, prostě co mě zrovna baví. Jezdívala jsem předvádět do Skanzenu v Kouřimi, na Veselý Kopec a pak jsem teda působila v Jihočeském muzeu. Ale může se stát, že třeba příští rok tam budu znovu já. A pak chodím do Panský hlavně (Panská ulice v Českých Budějovicích, pozn. redakce).

Máte pocit, že velikonoční tradice upadají nebo se potkáváte s hodně lidmi, kteří by uměli barvit kraslice a věnovali se tomu? A učíte případně syny nebo vnoučata vašemu umění?
Jednomu synovi bude příští rok padesát, druhý je o tři roky mladší a tomu třetímu bude čtyřicet. Všichni to umí, ale samozřejmě mají jinou práci. Moje vnoučata vysloveně vyžadujou tyhle lidové zvyky. Myslím, že lidé mají zájem, líbí se jim to, rádi si něco koupí. Protože když jsem třeba v muzeu tak všichni touží po tom, jak se to dělá. Ale řekla bych, že mají málo času. Ale je důležité vědět a pak si vzpomenout.

Zdobit vejce můžete opravdu čímkoliv, stejně jako paní Ivana Stará.

Byla jste i na soutěži s malováním kraslic, nebo to ani nejde hodnotit, a každý má svůj jedinečný styl?
Jsem členka asociace krasličářů v Libotenicích a tam jsem dostala první místo, ale jinak si netroufám, je to hrozně těžký. Krasličářek je spousta a každá má svůj rukopis. A já poznám, co je tip-ťop. I když každá kraslice má třeba jednu malinkatou vadu, tak je to, jako říkají v Turecku o kobercích. Když tam chybka není, tak to není ručně tkanej koberec.

Působila jste jako učitelka v mateřské školce. Jak jste to zvládala kombinovat, chodit do práce i barvit kraslice?
Já jsem v roce 1995 dala výpověď po pětadvaceti letech práce ve školce a od té doby jsem se lidové kultuře věnovala osobně. Přála jsem si to, protože jsem chtěla tenkrát jít na uměleckou průmyslovou školu, jenomže to nebylo možný, protože jsem neměla žádný postrkovačky. A tak jsem šla na učitelku, kde jsem maturovala z výtvarky. Výtvarka mě bavila, a tak jsem si řekla, „vždyť můžu to zkusit“. Měla jsem podporu od manžela, manžel řekl: „Když se tím uživíš, tak si dělej, co chceš“. A tak jsem si dělala, deset let, než jsem šla do důchodu. A když to bylo i v jiném období než během Velikonoc, tak jste dělala jiné výrobky, věnovala jsem se hodně pečení, obřadního i jihočeského. Pak jsem měla kamarádku Marušku Flaškovou, ta dělala podmalbu na skle. S Marií jsme jezdili šířit kulturu na naše jarmarky, každých čtrnáct dní, Domažlice, Prachatice. Měli jsme to rozplánované tak, že jsme se nenudili.

Vizovické pečivo paní Ivany Staré.

Jsou nějaké vaše výrobky součástí fondu Jihočeského muzea a mohou se objevit na výstavách?
Jsou a dělala jsem jim i repliky, co tam měli už dlouho. Ono totiž to vizovické pečivo sežerou moli. Takže asi před čtyřma lety jsem jim dělala repliky pečiva, které tam zanechali moji předchůdci a repliky vajíček, které, za ty roky, už je to tam asi padesát let, se jim třeba poškodily.

Máte i další koníčky, kterým se věnujete, pokud tedy najdete volnou chvíli?
Ráno uvařím, protože najedený manžel, spokojený manžel. Na chalupě jsme od března do konce října, tak seberu kolo a jedu do lesa. Tam, podle možností, co vidím, to sbírám. Hezká šiška nebo když jsem teď dělala vajíčka s jezerní sítinou, to si můžete nasbírat, hlavně v době, kdy je zima. V létě se to nasbírat nedá, protože má vevnitř chabou dužinu, nemá ji uzrálou. Takže odpoledne objedu les a pak si sednu a něco vymyslím, nějakej novej model. Zrovna mám rozpracované andílky, protože zase budou Vánoce. O Velikonocích už dělám Vánoce, i když se mi všichni smějou a říkají: „Prosím tě, vždyť ještě nejsou Velikonoce a ty už dáš Vánoce.“ A já říkám: „Protože já potřebuju zase na Veselý Kopec, přijdou lidi a čekají, až si budou moct něco vybrat.“ Neprodávám draho, protože to ta lidovka nejde, když chcete, aby se dostala mezi lidi. Jsou to ceny, které dělají radost, protože si říkám, já už to nepotřebuju, co já bych s těma pěnězma dělala. Já bych je rozdala zase dětem. No, a ty si vydělávají, tak ne, abych je rozmazlovala.

Velikonoční výzdoba Ivany Staré s tím, co naleznete i v lese.

Doporučila byste nějakou jednoduchou praktiku barvení vajec, kterou by si mohl vyzkoušet každý, i když třeba nemá moc čas?
Řekla bych, že nikdo nic nezkazí, když si umyje vajíčko a přilepí na něj nějakou rostlinku. To pak ováže punčochou, uvaří a obarví v cibulových slupkách. Nebo nastříhaný cibulový slupky, že to udělá mramorování na vajíčku a může se začít se žlutou a pak to ještě dát do červený cibule, která je tmavší a udělá takovou čokoládovou barvu. Můžete přidat ocet a trošku soli při vaření, aby to vajíčko neprasklo. Na ty vejce, který se jí, používám zásadně jenom cibuli, že nemusíte mít strach, že je to jedovatý.