Derby pražských S vs. Liverpool-Paříž SG? O 527 přihrávek méně a 137 soubojů více

Začněme u prostředí. I když se na Anfield Road hrálo o mnohem víc než na Letné, a netýká se to jen peněz (v Liverpoolu ležel v banku lístek do čtvrtfinále nejprestižnější evropské soutěže, kdežto na Spartě již nebyl v sázce ani český mistrovský titul, neboť je o něm už de facto rozhodnuto), v Anglii panoval mezi aktéry vzájemný respekt. Žádné strkanice, tahanice, nadávky nebo brutální zákroky.

V Praze se na zeleném jevišti pořádně jiskřilo a některé souboje i následné reakce byly o parník za hranou férovosti. Kontrast podtrhl už po necelé půlhodině exces Mojmíra Chytila. Ten vletěl do sparťanského pokutového území jako zběsilý, a i když měl brankář Peter Vindahl už míč v rukou, zadní nohou ho trefil do hlavy. Rozhodčí mu po intervenci VAR udělil červenou kartu.

„Mojma je férový kluk. Stoprocentně jsem si jistý, že to od něj nebyl úmysl,“ omlouval kouč Jindřich Trpišovský po utkání hříšníka. „Všichni nutíme hráče chodit do předbrankového prostoru, chtěli jsme se z toho prosadit, být v plném pohybu, připravení dohrát ve skluzu, na dlouhou nohu, ve sprintu je to často vteřina. Když si to zastavíme, vypadá to bohužel tak, jak to vypadá. Ale vím, že on prostě chtěl dát gól a pak došlo ke střetu.“

Chytilův zkrat? Nepřípustné!

Je podřadné, jestli Chytil kopl Vindahla do hlavy úmyslně či nikoli. Hráč se na hřišti musí chovat tak, aby soupeře nezrakvil a neoslabil vyloučením tým. Pokud někdo sprintuje do kapsy s tím, že půjde za gólem přes mrtvoly, měl by ho trenér se svými spolupracovníky upozornit, že to je nepřípustné a hloupé.

V Liverpoolu a v Paris SG vědí, že agresivita je v moderním fotbale nutná, ale musí se používat inteligentně. Jít do střetů s krvavýma očima může vést jedině k neblahým následkům pro jednotlivce, ale hlavně pro tým.

Pokud stojí proti vám na druhé straně kvalitní soupeř a vy mu sami nabídnete více než hodinovou přesilovku, můžete si být jistí, že tímhle dárečkem nepohrdne. A vy si můžete o velkých trofejích nechat jen zdát. Ne v české lize, tam to ještě lze uhrát, vedení Slavie však přece chce, aby mužstvo dobývalo výhry v základní fázi Champions League anebo i dál.

Ale jak známo, každého vychovává právě prostředí, kterým je obklopen. Proto už před desítkami let provedli na Albionu revoluci na hřišti i v hledišti. Aby vymýtili chuligánství, nastolili nejen přísná pravidla pro chování fanoušků na tribunách, nýbrž i tvrdé restrikce pro ty, kteří by nehodlali jasné mantinely dodržovat. Takoví lidé musí počítat s tím, že své milované týmy nějaký čas, anebo už nikdy neuvidí. Bez pardonu.

Výsledek systematické práce? Na Anfieldu nelétaly na hlavy hráčů Paris SG kelímky ani po dramatickém penaltovém rozstřelu, který rozluštil nervy drásající thriller tak, že domácí ostrouhali. Oba soupeři si poté na pažitu podávali sportovně ruce. Někteří pařížští hráči dokonce utěšovali liverpoolského útočníka Darwina Núñez, jenž pokutový kop neproměnil.

Na Spartě vládla mnohem nevraživější atmosféra. Hráči po sobě nepříčetně štěkali, z ochozů se na hlavy slávistů snášely kelímky nebo papírové koule. Když šli červenobílí poděkovat vlastním příznivcům, reagoval lídr Slavie Jan Bořil na provokace pár sparťanských fandů tím, že na ně chrstnul vodu. Pak ještě musela vášně mezi lidmi krotit policie…

Sečteno a podtrženo: kultura prostředí na Anfieldu výrazně předčila kulturu nejsledovanějšího českého derby. Pokud mát být zápas Sparty se Slavií příště svátkem fotbalu, musí se tuzemské kulisy radikálně změnit.

Hrajme fotbal

A samotná hra? Zatímco v liverpoolském chrámu se hrál fotbal, na Letné se bojovalo, anebo byla hra přerušená.

Česká nejvyšší soutěž si dlouhodobě buduje pověst soubojové ligy, na což derby dalo pořádný štempl. Souboj, bum, prásk a zase souboj – zhruba podle tohoto scénáře se odvíjelo děni na ploše.

Po opakovaných kombinačních akcích, při kterých by šel míč bleskově z nohy na nohu, se slehla zem. Přitom na zelený koberec vyběhl výkvět domácí elitní soutěže.

Střih do Liverpoolu. I když tam v normální hrací době a v prodloužení padl pouze jeden gól, diváci byli v tranzu z plynulého ťukesu v ďábelském tempu, z fantastického presinku a dalších skvěle provedených prvků z abecedy moderního fotbalu.

„Byl to nejlepší zápas, kterého jsem se v životě zúčastnil,“ pravil po utkání Arne Slot, trenér vyřazeného Liverpoolu.

Není proč s ním polemizovat. Byla to nádherná show se vším všudy, u které si přejete, aby nikdy neskončila.

Pár čísel pro dokreslení ostrého kontrastu herní úrovně v liverpoolském svatostánku a na Letné.

Hráči Liverpoolu a Paříže SG vyprodukovali o 15 střel z prostoru uvnitř pokutového území více než pražská „S“. Vypracovali si mnohem lepší šance než sparťané a slávisté, což dokazují hodnoty očekávaných gólů (Liverpool 1,59, PSG 2,63, Sparta 1,59, Slavia 0,28). A počet přihrávek? Liverpool a PSG dohromady 1211, Sparta a Slavia jen 684.

Ano, musíme vzít v potaz, že na Anfieldu se hrálo 120 minut a utkání pražských rivalů skončilo po normální hrací době, ovšem i tak je rozdíl ve statistikách propastný. Totéž platí o soubojích. Zatímco v duelu pražských „S“ jich statistici napočítali 192, během střetu těžkých fotbalových vah v Liverpoolu jen 55!!! Pep Guardiola, který hráčům zdůrazňuje - hrajte tak, abyste se nedostávali do soubojů – musel na dálku borcům z hitu LM zatleskat.

Ovšem co bychom chtěli, když se u nás fotbalová výchova stále nese v duchu, že fyzično je důležitější než dobrá práce s míčem pod tlakem, prostorová orientace či schopnost přesně tajminkově načasovat přihrávku. A menším capartům se už třeba v žácích říká, že pokud nevyrostou aspoň nad metr osmdesát, můžou rovnou na profesionální kariéru zapomenout.

Jenže na top evropských scénách vítězí fotbal nad hrubou silou a ostrými lokty. Kdyby tomu tak nebylo, diblík Mohamed Salah by nevévodil střelcům v Premier League, Florian Wirtz by se nikdy nestal aktuálně nejžádanějším záložníkem na světě a Barcelona by mohla rovnou rozpustit celé áčko i s pověstnou mládežnickou akademií.

Pak se nedivme permanentně se rozevírajícím nůžkám mezi českým fotbalem a evropskou špičkou. Týká se to i času, kdy je míč v zápase skutečně ve hře. V utkání v letenské aréně tomu bylo tak pouze 47:57 minut.

Posun od ligového derby mezi Slavií a Spartou z podzimu 2023, kdy byl míč ve hře jen 37 minut a 43 sekund, tedy o deset minut k lepšímu. Přesto je vyspělý svět pořád úplně jinde. Borci Liverpoolu a PSG udrželi míč ve hře hodně přes hodinu a v nedávné vypjaté bitvě Manchester City-Liverpool se skutečně hrálo přes 62 minut.

Máme se prostě po všech stránkách, co učit.