Studená sprcha k Mezinárodnímu dni žen. Rovnost stále zůstává jen slibem
Mezinárodní den žen letos přichází s poměrně střízlivým poselstvím. I když se o genderové rovnosti mluví déle než století, svět k plné rovnoprávnosti stále nedospěl. Podle letošní zprávy organizace OSN UN Women neexistuje na světě jediná země, kde by ženy měly úplně stejné postavení jako muži.
Je to realita, kterou navíc potvrzují data. Ženy a dívky na světě mají zhruba jen 64 procent práv, která mají muži. V praxi to znamená, že diskriminace, násilí i ekonomické znevýhodnění nejsou jen sociálním problémem, často jsou stále ukotveny i v právních systémech.
Znepokojivé je například to, že ve více než polovině států světa není znásilnění definováno primárně na základě absence souhlasu. V téměř třech čtvrtinách zemí může být podle zákona dívka donucena ke sňatku. A ve 44 procentech států neexistuje zákonná garance stejné odměny za práci stejné hodnoty.
To je paradox moderní doby. Svět má technologii, ekonomiku i instituce, ale stále nedokáže garantovat základní bezpečnost a důstojnost pro polovinu populace.
Kultura beztrestnosti
Velkým problémem současnosti je podle zprávy organizace UN Women rostoucí odpor vůči dlouhodobým snahám o genderovou rovnost. V některých regionech se opětovně objevují snahy omezovat práva žen legislativně, jinde se spíše toleruje jejich porušování v praxi.
Alarmující je také nárůst sexuálního násilí v konfliktech, kde se znásilnění stále používá jako válečná zbraň. Počet hlášených případů sexuálního násilí v ozbrojených konfliktech vzrostl během dvou let o 87 procent.
Velmi problematickým fenoménem je i digitální násilí. Technologie sice rozšiřují svobodu komunikace, ale zároveň vytvářejí prostor, kde jsou ženy a dívky vystaveny obtěžování, vydírání či šíření intimních materiálů bez souhlasu. Regulace zaostává za rychlostí technologického vývoje a pachatelé často zůstávají bez trestu.
Samotné přijetí zákonů nestačí
Svět má podle výzkumů průměrně asi 67 procent právní rovnosti mezi ženami a muži. Reálně však jen asi 4 procenta zemí dosahují stavu téměř plné právní rovnosti.
Na úrovni Evropské unie je nerovnost viditelná i v odměňování. V roce 2024 patřilo mezi státy s vyšším gender pay gapem (rozdíl v odměňování žen a mužů) například Estonsko s přibližně 18,8 procenty a Česko s 18,5 procenty. To znamená, že ženy v průměru vydělávají téměř o pětinu méně než muži, i když vykonávají stejnou práci.
V Evropské unii je jedním z nástrojů řešení takzvaná transparentnost mezd. Firmy mají povinnost sdělovat informace o platech a reagovat, pokud rozdíl v odměňování přesáhne pět procent. Sankce mohou zahrnovat i pokuty. Směrnice musí Česká republika implementovat do června 2026. Přinese to například povinné zveřejňování mzdových rozpětí v inzerátech, zákaz dotazování se na předchozí plat a právo zaměstnanců na informace o mzdách.
Mezinárodní den žen je pro mnohé symbolickou, možná i ironickou oslavou. Měl by spíše připomínat, že pokrok v rovnosti může i zpomalovat. V době, kdy některé státy dokonce přehodnocují dříve přijaté závazky k ochraně ženských práv, musí být společensky i institucionálně bráněna. Protože pokud chceme skutečnou rovnost, nestačí jen zákony.
