Jemné šeptání, pomalé dýchání a zvuky, které uklidňují. Podcast Stop anorexii tentokrát přináší poslechový experiment namísto klasických témat a příběhů - speciální ASMR epizodu, která má posluchačům pomoci zastavit se, uvolnit a podívat se na své tělo s větší laskavostí.

V novém dílu podcastu Stop anorexii nazvaném Deník anorektičky zazní autentické zápisky z období léčby poruchy příjmu potravy. Vznikly v době, kdy autorka procházela hospitalizací a následně denním stacionářem. Otevřeně v nich popisuje, jak vypadala každodenní realita uzdravování – boj s jídlem, s tělem i s vlastní hlavou.

Podcast Stop anorexii, který otevřeně mluví o poruchách příjmu potravy, slaví první výročí. Projekt, za kterým stojí bývalá pacientka a dnes peer lektorka, si za rok existence získal stovky posluchačů.

Hned po volbách se rozběhla otevřená koaliční jednání mezi ANO, SPD a Motoristy. Babišovi partneři byli natolik hladoví a netaktičtí, že vyjednávání o vládě probíhalo téměř v přímém přenosu a veřejnost se u toho mohla chvíli dobře bavit. Po pár dnech ale předseda hnutí ANO svým partnerům v boji proti cenzuře raději vysvětlil, že mlčení je základ. Od té doby jsme odkázáni spíš na zákulisní drby a úniky.

Hladovění pro Boha, pro krásu nebo pro lajky. Touha ovládnout své tělo a být „čistý“ provází lidstvo po staletí. A to od středověkých asketek přes viktoriánské ženy, které kvůli hubnutí polykaly tasemnice, až po dnešní dobu, kdy tlak na dokonalou postavu začíná už u dětí.

Bydlení je téma, které dnes rezonuje celou společností. Obzvláště předvolební kampaně byly plné hesel a slibů, která na toto téma naráží. A není divu. Výstavba v Česku je pomalá, nájmy i ceny vlastnických bytů rostou a stát zatím nepřináší jasnou a dlouhodobou koncepci.

Pro někoho jen tabulka čokolády nebo kousek pizzy. Pro jiného noční můra, která spustí vlnu úzkosti. Lidé s poruchami příjmu potravy často zažívají strach z takzvaného fear food – jídla, které je pro ně zátěžové, ačkoli se zvenčí může zdát naprosto běžné a neškodné. Jak s fear food pracovat a proč nestačí „to prostě jen sníst“?

Volby skončily, vláda prohrála a opozice vyhrála. Nelze to zaobalit do složitějších formulací. Když se ale podíváme pod kapotu čísel, uvidíme zajímavý detail: vládní strany si udržely zhruba stejný počet hlasů jako před čtyřmi lety. Jen se trochu přeskládaly mezi sebou. Opozice, zejména ANO, naopak tentokrát spolehlivě sjednotila ty, kteří vládním stranám nefandili už mnoho let.

Vítězem českých parlamentních voleb je s náskokem hnutí ANO, které povede jednání o podobě nové vlády. Podporu bude pravděpodobně hledat u Motoristů a hnutí SPD, se kterými dohromady disponuje většinou v nové Poslanecké sněmovně.

V české společnosti je více žen, v české politice je více mužů. Zatímco ženy tvoří více než polovinu populace, ve Sněmovně aktuálně sedí jen čtvrtina poslankyň. Jak je to možné? A proč je dobré kroužkovat ženy?