Nejohroženější želva světa je exkluzivně k vidění v pražské zoo

Betaguři bengálští jsou v přírodě prakticky vyhubení

„Jedná se o jednu z nejvzácnějších a nejzajímavějších želv světa, která je v přírodě prakticky vyhubená,“ řekl Velenský.

Batagura bengálského objevil podle Velenského v roce 2008 rakouský herpetolog Peter Praschag se svými kolegy. Na základě analýz DNA zjistili, že bataguři, kteří v minulosti obývali Bangladéš, Indii a Barmu, jsou zvláštním druhem. Dříve se počítalo, že spadá pod druh batagur baska.

Průzkum populace tohoto nově ustanoveného druhu ukázal, že v přírodě jsou betaguři bengálští téměř vyhubeni. Praschag a indická ochranářka Rupali Gosh se proto soustředili na pátrání ve vesnických komunitách v Bangladéši. Bataguří vejce a maso byli u tamních obyvatel oblíbenou pochoutkou. Mimo jiné kvůli neobvyklému zbarvení samců batagura si ale někdy Bangladéšané živé zvíře ponechali s tím, že jim přinese štěstí. První tři batagury bengálské proto výzkumníci objevili a od majitelů vykoupili v roce 2009. Další jedince tým objevil i v Indii. Jedinci batagura bengálského našli nový domov v chovných centrech v Bangladéši. Záložní kolonie ohroženého druhu vznikla zapříčiněním Petera Praschaga také v Rakousku, odkud pochází i mláďata, která ode dneška vystavuje pražská zoo.

V Evropě jsou kromě Prahy tyto želvy už jen v Rakousku

Betagury bengálské chovají v Evropě kromě pražské zoo rovněž dvě rakouská chovná zařízení. Zvířata tam ale podle Velenského nejsou vystavena pro návštěvníky. Chovné stanice tohoto plaza jsou také v Indii a v Bangladéši. Těm se daří ohrožená zvířata rozmnožovat a zvyšovat tak jejich počty. Problémem je ale podle kurátora vypouštění batagura do volné přírody. Důvodem je to, že přirozené prostředí želv je zničené lidmi. Původním domovem batagurů jsou totiž velké řeky v nížinách jižní a jihovýchodní Asie.

Bataguři bengálští podle Velenského dosahují dospělosti asi v deseti letech, dožívají se asi sta let. Jsou to jedny z největších říčních želv. V dospělosti zvířata váží okolo 30 kilogramů a měří až 60 centimetrů. Mláďata, která nově obývají terárium s gaviály indickými v pavilonu Čambal, aktuálně měří asi 30 centimetrů.

V období páření se samci zbarvují

Želva je podle kurátora zajímavá zvláště pro svůj sezónní sexuální dichromatismus, tedy tím, že v období páření se samci zbarvují. „Hlava a horní část krku se jim vybarví do černé, v níž jasně září zelenožluté oči, ostatní masité části těla jsou karmínově červené. Takovou barevnou kombinaci nenajdeme u žádné jiné želvy světa,“ vysvětil Velenský.

Zoo v pražské Troji patří mezi turisticky nejnavštěvovanější místa v Česku. Kvůli pandemii covidu-19 však zaznamenala úbytek návštěvníků. Loni do zahrady zavítalo 851 623 lidí, tedy o téměř 605 tisíc méně než v roce 2019. Zoo byla v důsledku protiepidemických opatření 114 dnů uzavřená pro veřejnost a v mnohé další dny roku byl provoz omezený.