Josef Mašín, hrdina československého odboje a jeden ze Tří králů, byl před 80 lety zatčen gestapem

Zpravodajsko-sabotážní skupina Tři králové

První světovou válku prožil Mašín, narozený 26. srpna 1896, na ruské frontě. Rakouskouherskou uniformu oblékal ale krátce, v roce 1915 přeběhl a byl přijat do československých legií. Během bojů byl několikrát raněn a vyznamenán. Když se vrátil z války, po přechodné době, kdy se staral o rodný statek, nastoupil do armády.

Mnichovská dohoda pro něj byla osobní ranou, po které se rozhodl přejít do ilegality a bojovat na vlastní pěst. Pro potřeby odboje zajistil v ruzyňských kasárnách část zbraní a s dalšími odpůrci nacistů prováděl sabotáže. Po vzniku podzemní vojenské organizace Obrana národa se spolu se štábním kapitánem Václavem Morávkem a podplukovníkem Josefem Balabánem stal členem zpravodajsko-sabotážní skupiny, kterou německá tajná policie nazývala Tři králové.

Trojlístek neohrožených důstojníků spolupracoval s různými ilegálními organizacemi a shromažďoval informace o dění v protektorátu, které předával exilové vládě do Londýna. Zprávy od předsedy vlády Aloise Eliáše, obyčejných lidí i českých gestapáků byly pro zahraniční odboj nenahraditelné.

Pumové výbuchy a následný hon na odbojáře

Neméně významná byla sabotážní činnost skupiny. Tři králové se svými spolupracovníky zakládali požáry v továrnách a zničili desítky lokomotiv. Mezi jejich nejslavnější akce patřily pumové výbuchy na německém území: v Lipsku, Mnichově a Berlíně, kde na Anhaltském nádraží v únoru 1941 těsně unikl smrti budoucí muž číslo dvě Třetí říše Heinrich Himmler.

Přes svou vytíženost si Morávek s Mašínem stihli ještě tropit škodolibé žerty z komisaře gestapa Oskara Fleischera, který byl pověřen jejich dopadením. Nebylo proto divu, že na odvážné odbojáře začal v protektorátu nelítostný hon. V březnu 1941 ještě navázali spojení s Londýnem prostřednictvím vlastní vysílačky Sparta II, pak se ale nad nimi začala stahovat mračna – 22. dubna byl dopaden Balabán a 13. května padl do rukou gestapa Mašín. Svým udatným odporem v domě v ulici Pod Terebkou (dnešní Čiklova 19) v Praze-Nuslích umožnil únik Morávkovi a radiotelegrafistovi Františku Peltánovi, kteří odtud vysílali.

Mašínův pokus o útěk

Ani v zajetí se Mašín nevzdával a pokusil se prchnout ze sanatoria SS v Praze-Podolí, kde ležel raněný. V kobce pankrácké věznice pak prožil pekelný rok výslechů a mučení, zlomit se ho ale nepodařilo. Popraven byl za druhého stanného práva 30. června 1942 na střelnici v Kobylisích.

Mašínova smrt znamenala konec slavné etapy nekomunistického protifašistického odboje. Balabán byl popraven za prvního stanného práva 3. října 1941, Morávek padl v přestřelce s gestapem 21. března 1942 u Prašného mostu.

Před smrtí se Mašín rozloučil s rodinou dvěma motáky, které se jako zázrakem dochovaly do dnešních dnů a jsou uloženy ve Vojenském historickém ústavu. Svým dětem v nich napsal: „...Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest první povinností každého uvědomělého Čecha. I vy jednou tak musíte postupovat...“

Mašínovi synové bojovali proti komunismu

Jeho synové Ctirad a Josef si otcovy rady vzali k srdci. Se zbraní v ruce bojovali proti komunismu a v roce 1953 se za dramatických okolností probili na Západ. Režim vykonal pomstu na jejich matce Zdeně Mašínové, kterou odsoudil za spoluúčast na zločinném spiknutí proti republice k 25 letům vězení. Těžce nemocná zemřela za mřížemi v roce 1956. Kratšímu věznění neušla ani jediná dcera manželů Mašínových – Zdena.

Hrdinský boj Tří králů odsouvala komunistická historiografie do pozadí. Rehabilitace se odbojáři dočkali v roce 1992, kdy byli vyznamenáni Řádem M. R. Štefánika II. třídy in memoriam. V květnu 2005 byl pak Josef Mašín povýšen do hodnosti generálmajora in memoriam.